„Halo, dcero, přijeď, prosím, spadla jsem. Pomoz mi“

Sedím si jednou v práci a dělám si co mám. A najednou jsem uviděla, že mi někdo volá. Zvedla jsem sluchátku a slyším:

– Halo, dcero, přijeď, prosím, spadla jsem. Pomoz mi.

Byla jsem v šoku. Hlas v sluchátku byl mi cizí. Ale byl pocit, že člověk je starší a opravdu potřebuje pomoc.

Telefon / ilustrační foto / Zdroj: b17.ru

Rozhodla jsem se netípat telefon, ale zjistit více informací.

– Jak vám mohu pomoci? Řekněte mi svou adresu.

Zpočátku žena, která volala byla také zmatena, zřejmě si uvědomila, že si spletla telefonní číslo, ale dala mi svou adresu. Bylo to kousek od mé práce. Ptala jsem se jí, co se stalo. Ona utírala prach ze skříně, stolička se zlomila a babička upadla a vážně si poranila nohu.

Babička / ilustrační foto / Zdroj: YouTube

Upozornila jsem své vedení, že se na chvíli odskočím a spěchala jsem na pomoc. Cestou jsem vytočila číslo sanitky a řekla jím adresu stařenky. Přišla jsem na místo, dveře nebyly zamčené. Když jsem vešla do bytu, uviděla jsem tu samou ženu. Ležela opřená o lokty, noha byla viditelně vykloubená v koleni. Já, jako člověk který nic neví o medicíně, dokázala jsem jen udělat studený obklad.

Babičku na noha hodně bolela, ona sténala, z očí jí tekly slzy. Srdce se mi sevřelo lítostí, objala jsem ji a jak mohla, uklidňovala až do příjezdu lékařů. Když jí lékaři ošetřovali, dovolala jsem se dceři stařenky a sdělila ji, do jaké nemocnice maminku odvezli. Řekla jsem, že zavřu byt a hodím klíče do schránky.

Babička / ilustrační foto / Zdroj: YouTube

Když jsem se vrátila do práce, přemýšlela jsem, jak se teď má paní Mikulíková. Druhý den jsem ji navštívila v nemocnici. Všechno bylo v pořádku, děkovala mi a volala na návštěvu. Brzy byla propuštěna. Občas k ní chodím na čaj. Spřátelili jsme se s její dcerou a to jsou jedny z nejpozoruhodnějších lidí, které znám.

Nemocníce / ilustrační foto / Zdroj: YouTube

Často si říkám, co by bylo, kdybych tehdy zavěsil? Nikdy bych se s nimi neseznámila. Chci věřit, že, nedej Bože, samozřejmě, ale i mým rodičům někdo jednou pomůže.

PSALI JSME: KAŽDÁ RODINA MÁ ČLOVĚKA, KTERÝ SI NEJLÉPE VÍ, JAK SI UŽÍVAT ŽIVOTA. V NAŠÍ RODINĚ JE TO BABIČKA

PŘIPOMÍNÁME: NA PRVNÍ POHLED JE TO MILÁ BABIČKA: ALE KDYŽ UKÁZALA, CO DĚLÁ VE VOLNÉM ČASE, LIDÉ ZMĚNILI NÁZOR

Share