Jsem třídní učitelka 9. třídy. Chci vám říct svůj malý příběh. Před měsícem jsem si všimla, že během velké přestávky polovina třídy utíkala ze školy a někam chodila …
„Kouří!“ hádala jsem. Byli mezi nimi většinou chlapci, takže jsem nepochybovala, že mám pravdu.
Je ale zvláštní, že po návratu vůbec nepáchli cigaretami! Zajímalo mě, kam chodí „moje“ děti, a rozhodla jsem se je nepozorovaně následovat.
Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že přistoupili k staršímu muži, kterého jsem neznala, obklopili ho, opatrně ho posadili na lavičku poblíž školy a nakrmili ho jídlem, které s sebou přinesli. Někdo mu nalil horký čaj z termosky.
Ukázalo se, že se jedná o bezdomovce, kterému se moji chlapci rozhodli pomoci! Utrácejí kapesné, aby ho zachránili před hladem. Dívala jsem se na ně a plakala.
Téhož dne jsem šla k řediteli naší školy a přesvědčila jsem ho, aby k nám vzal tohoto muže jako strážce. Takže díky žákům dostal bezdomovec nejen práci, ale také střechu nad hlavou. Jsem hrdá na „své“ děti!
PSALI JSME: PERSONÁL RESTAURACE NEVIDOMÉ DÍVCE DOJEMNĚ POBLAHOPŘÁL K NAROZENINÁM POMOCÍ BRAILLOVA PÍSMA
PŘIPOMÍNÁME: BYL TO NEPŘÍJEMNÝ PŘÍBĚH SE SNAHOU POMOCI SOUSEDŮM S MNOHA DĚTMI: UPLYNULO 15 LET, ALE I VZPOMÍNÁNÍ NA TO JE OTRAVNÉ