Dnes jsem byla ve službě na porodnickém oddělení. Najednou byla do porodnice přijata těhotná žena ve vážném stavu. Žena si stěžovala na bolest břicha. Rodička už dvakrát rodila, ale císařským řezem.
Měřím jí pulz a krevní tlak. Sestra vzrušeně říká, že tepová frekvence je nízká. Vyšetřuji pacientku. Stěžuje si na silnou bolest břicha. Bušení srdce dítěte chybí. Žena má tachykardii. Je dost slabá.
Těhotná žena / Ilustrační foto / Zdroj: korrespondent.net
„Okamžitě ji vezměte na operační sál,“ přikazuji. Rychle volám chirurga a anesteziologa. Sestra provádí předběžné analýzy. Zdravotnický personál se na operaci připravuje. Chirurg přistoupil a tiše se ptá: „Existuje nějaká naděje na záchranu dítěte?“
„Zachraňte matku! Bušení srdce dítěte chybí.“
Všechno to začalo! Placenta se oddělila. V břišní dutině asi půl litru tmavé krve. Dítě je bledé, nehybné. Porodní asistentka mi ve všem pomáhá. Najednou položí bolestivou otázku: „Možná ještě můžeme zachránit dítě?“
Miminko / Ilustrační foto / Zdroj: live41media.com
Mlčím. Nevím, co odpovědět. Odpověď se mi zasekla někde v krku. Nechci mluvit o nejhorším. Veškerá pozornost je zaměřena na ženu. Provádíme důkladné čištění dělohy. Všechno! Sešíváme aortu, pak řez. Dítě dáváme do rukou sestry. Ona „kouzlí“. A najednou ticho přeruší dětský pláč.
Hlavní lékař přichází do ordinace se šťastným úsměvem: „Jsem šťastný doktor. Všechno jsme zvládli,“ říká. Situace byla mimořádná. Ale zvládli jsme to. Operace byla úspěšná. Nejhorší máme za sebou. Povzdechla jsem si úlevou. Byla to čtvrtá noc. Šla jsem si alespoň trochu odpočinout …
PŘIPOMÍNÁME: NEJEN, ŽE JSI MI MÍSTO SYNA PORODILA DCERU, ALE TAKÉ SES ROZHODLA VZÍT OPUŠTĚNÉ DÍTĚ Z PORODNICE
