Rodičům se bohužel ne vždy podaří získat vděčnost i od svých vlastních dětí. Ale v tomto případě se stálo jinak. Adoptovaný syn udělal vše pro to, aby byla rodina šťastná, která mu kdysi dala vše.
Nyní je Jivei Lazaro Badile II jedním z nejvlivnějších podnikatelů na Filipínách. Řídí prestižní společnost, hodně cestuje, nosí pěkné oblečení a má drahé auto. Ale jeho život nebyl vždy snadný.
Biologičtí rodiče ho opustili hned po narození a jako tříměsíční dítě si ho adoptoval chudý filipínský pár. Rodina existovala na pokraji chudoby, ale lásky v jejich domě bylo vždy hojně.
Žili velmi skromně. Máma Nanai pracovala jako prodavačka a otec Tatai pracoval jako pomocní dělník. Rodina vlastnila malý byt ve starém domě, kde se kromě nich bydlelo dalších 28 lidí.
Často nebyla elektřina, v domě nebyla tekoucí voda a krysy se mohly volně pohybovat po bytě. Kvůli nehygienickým podmínkám rodina často trpěla střevními poruchami. Podle Jivey byly děti šťastné, pokud mohly jíst dvakrát denně.
Při pohledu na chudobu, která ho obklopovala, si Jivei slíbil, že se bude dobře studovat a tvrdě pracovat, aby jednoho dne byl úspěšný a dostal se ze slumů. S podporou a pomocí Nanai a Tatai získal dobré vzdělání.
Ještě jako student si začal vydělávat peníze a v poměrně mladém věku obsadil vedoucí pozici v pojišťovně.
Jakmile Jivi měl pravidelný příjem, začal přemýšlet o tom, jak z chudoby vytáhnout své rodiče.
V roce 2019 se mu podařilo uskutečnit sen, o který se už mnoho let snil. Několik měsíců před Vánoci daroval Jivey svým pěstounům luxusní dům se 7 ložnicemi, který byl postaven za pouhý rok.
Rodina si ze starého domu nevzala nic kromě televize – veškerý nábytek a spotřebiče koupil Jivei. Tím však dary nekončily.
Jivei adoptivní rodiče nikdy necestovali mimo Filipíny a jejich syn se rozhodl to změnit.
Vzal Nanai a Tatai na cestu do nejvzdálenějších koutů světa a ukázal místa, o kterých ani nevěděli, že existují. Jivi se s nimi snaží trávit co nejvíce času – koneckonců, čeká je ještě mnoho zajímavých objevů.
ČTĚTE TAKÉ: PŘÍBUZNÍ PŘIJELI K NÁM NA NÁVŠTĚVU, ALE DOMŮ SE VŮBEC NESPĚCHAJÍ