Děti nám přivezly na návštěvu vnoučata. Samozřejmě jsme byli potěšeni. Ať běhají po trávě a jedí ovoce a zeleninu z vlastní zahrady.
Nemáme krávu a já jsem se se sousedkou domluvila, že si od ní každé dva dny budu kupovat čerstvé mléko, tvaroh a zakysanou smetanu. Děti milují tvarohové koláče a uděláme domácí jogurty s jahodami.
A také přivezli vnuka sousedce, přibližně stejně starého jako naše.
Naše kluci si hrají na dvoře, smích, hluk, veselí a ten Lukášek stále hledí skrz trhlinu v plotu.
Je vidět, že se nudí. Samozřejmě jsem ho pozvala hrát s námi. Přiběhl radostný.
Nakrmila jsem všechny obědem, pak odpolední svačinou a sousedka přišla v 8 hodin večer. V 9 hodin ráno už byl Lukášek u nás bez pozvání.
Moje vnoučata ještě nesnídala a pozvala jsem s nimi Lukáška.
Zůstal s námi celý den. Znovu jsem všechny nakrmila obědem a večeří. Dědeček jim dává různé úkoly a děti jsou pak celý den unášeny. Hledali poklady na neobydleném ostrově, poté vysílali raketu do vesmíru.
Další den s námi Lukášek také strávil do pozdních večerních hodin.
Přišla jsem pak k sousedce pro mléko a ona, jako by se nic nestalo, říká: „Ať si u vás hraje můj vnuk, s tvými kluci. Nudí se se mnou.“
Ale víte, starat se celý den o cizí dítě je pro mě velká zodpovědnost.
Celý den se obávám, aby nebyl hladový a byl v bezpečí.
Pak jsem si pomyslela a řekla: „Ať budou jeden den u vás, druhý den u nás a tak dále.“
Na což mi zmateně odpověděla: „Tak co s nimi všemi budu dělat, a u vás je vždy hluk a zábava.“
Tak jsem jí řekla, kde získáváme nápady pro hry s dětmi. Nyní je to pro nás snazší a děti jsou neustále něčím zaujaté.
PSALI JSEM: „POKUD CHCETE, ABY U NÁS VNOUČATA ŽILA V LÉTĚ, DEJTE NÁM PENÍZE NA JÍDLO,“ ŘEKL DĚDEČEK. DĚTI SE URAZILY
PŘIPOMÍNÁME: UŽ NECHCI BÝT BEZPLATNOU CHŮVOU PRO VNOUČATA. JSEM Z TOHO UNAVENÁ