Moje matka je docela stará. Nedávno jsem se rozhodla ji navštívit. Když jsem přišla, tak matka připravila jídlo a uklidila dům. A pak jsem si všimla kousek papíru na stole. Ukázalo se, že to byla závět‘.
Moje matka se mnou a sestrou vždy zacházela se stejnou péčí a pozorností. Ani jsem si nemyslela, že mě do závěti nenapíše. Ode dne, jak jsem přečetla její závěť, jsme se hodně hádaly. Navzdory tomu, že nyní chápu, že moje matka pro mě nechtěla nic špatného, stále jí nemohu to odpustit.
Žena/Zdroj: nahatii.com
Z nějakého důvodu, kterému nerozumím, se moje matka rozhodla nechat vše její nejmladší dceři. Zeptala jsem se své matky, proč to takhle udělala, odpověděla, že život sestry nebyl snadný a já jsem měla všechno.
Ve skutečnosti jsem získala vyšší vzdělání, mám dobrou práci, můj manžel také dobře vydělává, ale je mi líto, že moje matka do závěti nenapsala moje jméno. Sestra s její manželem měli smůlu, asi před rokem ji nechal s malým dítětem. Od té doby musela neustále vydělávat peníze, aby přežila. Moje matka se tedy rozhodla nechat jí byt a úspory.
Jsem však také její dcera a zasloužím si její podporu. Nebo jak? Navíc, kdyby mě moje sestra požádala o pomoc, určitě bych jí pomohla. Pak jsem se rozhodla promluvit si s matkou.
Po rozhovoru si to rozmyslela a znovu napsala závěť. Už tam bylo mé jméno. To však nemůže zrušit to, co už moje matka udělala. Koneckonců, kdybych se neodvážila s ní promluvit otevřeně, do závěti by nenapsala moje jméno.
Bolí mě, že si o mě moje matka myslí, že jsem člověk, který může svým blízkým dělat špatné věci. Vždy jsem pomáhala matce se vším.
Sestra byla překvapená, když se dozvěděla o závěti. Řekla, že v každém případě by mi dala polovinu všeho. Chápe také, proč jsem uražená. Ačkoli se mi matka omluvila, zatím jí to nemohu odpustit.
PŘIPOMÍNÁME: JE JÍ 70 LET A NIKDY NEMĚLA DĚTI. MÍSTO TOHO, ABY BYLA SMUTNÁ, TAK SE RADUJE
