Nedávno jsem v práci za úspěšné předání úkolu dostala prémii. Rozhodla jsem se potěšit a koupit si krásné šaty. Tím spíš, že moje maminka měla mít jubileum už za dva měsíce.
Tak jsem v sobotu vyrazila do velkého obchoďáku. Obešla jsem skoro všechno, ale nikdy jsem nenašla něco, co by se mi líbilo. Už jsem myslela, že odejdu z obchodu bez nových šatů. Ale pak jsem omylem vešla do jednoho malého oddělení. Byly tam jen samé šaty. Prostě nádherné! Ale tedy i cena byla odpovídající.
Ale žijeme jen jednou. Navíc je koupené z prémie! Mám právo potěšit se, koneckonců!
Vybrala jsem si pět šatů a šla je vyzkoušet. Jen dvoje mi sluší. S velkými obtížemi, ale přesto jsem si vybrala. Zaplatila jsem za šaty a už jsem chtěla jít domů.
Ale pak jsem se rozhodla dát si kafe. Koupila jsem si kafe a sedla si na lavičku, abych si trochu odpočinula. Tak jde potkala svojí kolegyní. Začaly jsme si povídat a já se pochlubila novými šaty. Kolegyni se moje šaty moc líbily.
– Velmi krásné! Drahý, asi? Takové šaty si nemůžu dovolit. A tak chci! Navíc jsem pozvána na svatbu sestry a nemám co na sebe.
– Nepanikař. Obchodů je spousta. Určitě najdeš šaty, které ti budou vyhovovat.
Pak jsem dopila kafe a my jsme se rozloučily.
Když jsem přišla v pondělí do práce, oslovila mě kolegyně. Prozradila mi, že nikdy nenašla vhodné šaty. A pak mi řekla:
– Nemůžeš mi dát své nové šaty na chvíli? Ty a já máme stejnou velikost. Jen na jeden večer.
– Myslíš to vážně? Koupila jsem si je k výročí své matky.
– A tobě je líto šatu? Budu velmi opatrná. Když to vymažu, tak vše vyperu a bude to v pohodě.
Zprvu jsem byla zmatená z takové drzosti. Ale pak jsem se uklidnila. Žádost kolegyně mi samozřejmě připadala velmi podivná, stejně jako její chování. Ale rychle jsem vymyslela, co mám dělat. Odpověděla jsem své kolegyni takto:
— Dobrá. Souhlasím. Pomůžu ti. Ale jen s jednou podmínkou. Podepíšeš mi jakousi smlouvu. V ní mi slíbíš, že mi vrátíš šaty v podobě, ve které ti je dám. To znamená, že šaty by neměly mít žádné stopy po jídle, rtěnku a tak dále. Také by měli normálně vonět. Pokud ale něco bude špatně, zaplatíš mi odškodné. Trojnásobek ceny šatů. Jestli s tím souhlasíš, přinesu ti ty šaty zítra.
Kolegyně to ode mě nečekala. Usmála se a okamžitě odmítla mou nabídku.
Myslím, že jsem udělala správnou věc. Proč jsem jí měla dávat šaty, které jsem si koupila?
Nejsem chamtivá, ale nedovolím, aby mě někdo zneužíval. Moje kolegyně je velmi mazaná: chtěla ušetřit peníze, ale zároveň chtěla vypadat dobře na svatbě své sestry. Ale to se nestane. Nic se jí nepovedlo.
PSALI JSME: PROČ INTELIGENTNÍ ŽENU NEMŮŽE ZVLÁDNOUT VĚTŠINA MUŽŮ: 10 TAJEMSTVÍ TAKOVÝCH ŽEN
PŘIPOMÍNÁME: JEDNOU MI KAMARÁDKA VYPRÁVĚLA, JAK JÍ VYČERPAL PŘÍLIŠ SPRÁVNÝ MANŽEL