Mé matce je 76 let, celý život žije na vesnici. Pracovala jako učitelka, je naprosto rozumná žena. A pak se nám tento příběh stal. Naslouchala jsem svým příbuzným, přemluvila ji a vzala do města. Ale o měsíc později jsem ji přivezla domů a začalo to!
Každý z přátel a příbuzných má svůj názor. Ale všichni si myslí, že jsem opustila svoji starou matku. Nikdo z mých příbuzných situaci nezná, já nic nevysvětluji. A moje matka s největší pravděpodobností neříká, jak se chovala. S jistotou vím, že to svým dětem neudělám.
Moje matka, jak jsem řekla, není vyděšená devadesátiletá stařenka, je jí 76. Má jasnou hlavu. Ví, jak používat smartphone a internet, má kamarádky. Je energická a silná žena. Když se ale přestěhovala do mého bytu, téměř neopouštěla svůj pokoj, jen na záchod a do koupelny.
Matka a dcera / Ilustrační foto / Zdroj: memblog.ru
Nosila jsem jí snídani, oběd a večeři, nosila jsem ji teploměr, pak pletací jehlice, nitě … Byla jsem z toho unavená, ale ona sama nešla si ani vzít hřeben. Ale pochopte, moje energická štíhlá matka dokáže všechno sama, prát, vařit a chodit do obchodů.
Ale pak si na to zvykla a začala dávat věci do pořádku. Zpočátku jsme s manželem byli šťastní, nakonec ožila. Ale všechno v bytě přemístila, jak uznala za vhodné. Něco myla, něco prala a my jsme nemohli nic najít. Někde schovala můj pas, umyla mi počítač v misce s mýdlovou vodou.
Když ji unavilo přestavovat nábytek, začala plakat. Každý den dva týdny brečela od rána do večera: „Tady nejsem doceněna. Odvezte mě domů, nikdo mě tu nechce.“
Babička / Ilustrační foto / Zdroj: youtube.com
V jistém smyslu s ní souhlasím, je lepší žít tam, kde jsi zvyklá. Ale její slova, že zde ji nikdo nechce, byla urážlivá.
Když odmítla jíst a týden pila jen vodu a chtěla, abychom ji pustili domů, nevydržela jsem to. Sbalila jsem její věci a odvezla ji domů. Domluvila jsem se s sousedkami, platím jim, starají se o matku a pomáhají ji s domácími pracemi. Navštěvuji ji pravidelně. Ale všichni moji příbuzní si myslí, že jsem špatná dcera.
Mámu k sobě vezmu později. Ale jen když sama řekne, že se chce ke mně přestěhovat.
PŘIPOMÍNÁME: „JE MI 30 A MATKA MĚ NECHCE PUSTIT VEN. ŽÁDNÝ OSOBNÍ ŽIVOT, ŽIJI PRO JEJÍ ZÁJMY”
