Zrzavý kocour seděl na verandě – jen seděl a dívala se na pár, který se chystal jít domů. Byla hrozná zima a oni se rozhodli, že kocour zmrzne, jestli ho nepozvou dovnitř. Nevypadal zrovna jako toulavý kocour, byl příliš dobrý a příliš zmatený — zjevně měl v minulosti vlastní dům.
Tak pár vyvěsil reklamy na každém sloupu v obci a na internet umístili fotografii Zrzavého. Ale nikdo neodpověděl.
Zatímco hledali majitele, už si zvykli na přítomnost Zrzavého, na jeho mňoukání a společenskost. Kocour, co už žil u mladých lidi, ho také přijal jako vlastního. Bylo rozhodnuto, že si vybranou osobu nechají pro sebe. Se jménem se moc netrápili – jmenoval se Pan Zrzavý nebo jen Zrzavý – analogicky se jménem prvního kocoura, který se jmenuje jednoduše: Černá nebo Pan Černý.
Zrzavý se rychle usadil na vesnici. Často se stává, že kočky, které byly toulavé, se bojí ulice, ale Zrzek není takový. Miluje procházky! V létě jde ležet na trávníku a s radostí nastavuje kožešinové bříško slunci. Nebojí se Zrzavý ani hlubokých závějí, s obrovskou radostí si do nich skáče.
Nebojí se ani koček, ani psů: toulavé kočky obcházejí území Zrzavého, aby se nedostaly pod silné tlapky. Zbožňuje škádlit velké rozzlobené psy: zatímco ti štěkají, Zrzavý jen sedí na verandě a dívá se. Přitom má tak pohrdavý pohled, že je hned jasné, na čí straně je výhoda. A to nejsou psi.
„Myslím, že ví, jak si užívat života. Zdá se, že si užívá každý okamžik, “ říká paní kocoura.
Zrzavý prostě zbožňuje své pány, doslova od nich neodchází ani na krok. On s nimi spí, spolu s nimi jí a chodí na zahradu, když pracují na zahradě.Když Zrzek vleze na klín své paní, můžete okamžitě vidět, jak do sebe zapadají: jeho zrzavá srst a její měděné kadeře. Zřejmě v této kočce na první pohled identifikovala ideálního společníka pro focení.
PŘIPOMÍNÁME: STAROSTLIVÝ KOCOUR ZABRÁNIL DÍTĚTI, ABY TEN PŘELEZL PŘES ZÁBRADLÍ BALKONU