Nikdo z přátel a sousedů můj čin nepochopili. Všichni jako jeden zakroutili prstem u chrámu se slovy: vždyť teď je těžká doba, a ty si ještě chceš vzít domu cizího člověka! Ale já vím, jsem si jistá, že dělám správnou věc.
Dříve jsme žily ve čtyřech: já, dvě mé dcery a moje máma. Bohužel, před osmi měsíci miminka zemřela a zůstaly jsme ve třech s dcerkami.
Během těch měsíců jsme si uvědomily, že máme ještě spoustu sil a času a můžeme se postaral o člověka v nouzi.
Ještě ze školy jsem měla blízkého kamaráda, který do třiceti let místo budování rodiny a kariéry se stal alkoholikem. Nejsmutnější na tom je, že požadoval po své matce důchod. Když ona mu přestala dávat peníze na alkohol, prostě ji odvezl do domova důchodců, nějakým podvodem jí sebral byt a následně o něj přišel kvůli alkoholu.
Tetu Libušku znám od dětství, stejně jako ona mě. Jednou za měsíc s dcerami jsme navštěvovaly ji a přinášely různé dobroty.
Na můj nápad dcery zareagovaly s obrovským pozitivem a mladší dcera Marie, které je nyní 4,5 roku, radostně vykřikla: „Hurá, zase budeme mít babičku!“
Ale ani si nedokážete představit, jak se moje nabídka líbila babičce Libušce! Plakala radostí tak dlouho, že jsem jí musela dát sedativa, aby se trochu uklidnila.
Je to skoro dva měsíce, co žijeme s babičkou Libuši. Všichni ji máme moc rádi a ona má ráda nás.
Až na to, že nevíme, odkud má babička, které už je osm deset let, tolik energie. Koneckonců, vstává v 6 hodin ráno a my se vždy probudíme pod vůní čerstvě upečených palačinek nebo koláčku.
PSALI JSEM: DCERA SE ZLOBÍ, ŽE JSME JÍ NEMOHLI KOUPIT BYT: JE JÍ UŽ 25 LET
PŘIPOMÍNÁME: NA PARKOVIŠTI NAŠLI PSA, ZE KTERÉHO ZBYLA JEN KŮŽE A KOSTI: ZMĚNIL SE K NEPOZNÁNÍ A JAK NYNÍ VYPADÁ