Vnučka požádala, abych se nedotkla hrnce, který stojí na sporáku: Řekla že je to hrnec tatínka

– Tak co máme k večeři? – zeptal jsem se vnučky, když jsme zašli do kuchyně. A velmi jsem se hněvala na sebe, že jsem zapomněla doma peněženku.

Sama bych koupila jídlo, uvařila, vnučku nakrmila, ale nic. Hned jak Eva, maminka vnučky, mi zavolala, já jsem spěchala do školky. Ještě, že klíče od jejich bytu ležely v kabelce.

Syn byl na služební cestě. Eva mi zavolala, a řekla že v práci se jí udělalo zle, a odvezli ji do nemocnice, není známo, jak dlouho tam bude. Poprosila, abych vnučku ze školky vyzvedla.

Celou cestu ze školky vnučka vyprávěla, jakou nechutnou kaši jedla na večeři. Stěžovala si, že chce jíst. Takže první věc, když jsme se dostali domů, šli jsme do kuchyně.

Vešli jsme s vnučkou do kuchyně a začali hledat něco jedlého. Dívám se — na sporáku stojí hrnec. Hned bylo jasné, že Eva polévku vařila. Rozhodla jsem se, že se podívám, zda se může jíst ta polévka. Jen jsem ruku k hrnci natáhla, vnučka mi hlasitě řekla:

– Babi! Nesahej na hrnec! Je to taťky!

Byla jsem sice překvapena, ale neptala se na nic vnučku. Otevřela lednici, našla tam rýži s kuřecím masem a zeleninou, vnučku nakrmila.

Eva přijela za hodinu a půl a vyprávěla mi o „takovém“ hrnci:

– Požádala jsem ho, aby umyl nádobí, umyl všechno, zapomněl na ten hrnec. Tam ještě zůstala polévka, kterou jsme už nechtěli jíst. Řekla jsem mu, ať jí vylije a umyje. A on zapomněl! A druhý den zapomněl! A třetí den zapomněl! A pak odjel na služební cestu. Teď na něj čeká tento hrnec.

Syn se vrátil po dvou týdnech. Kastrol ho ještě čekal, pravda, na balkoně a zamotané ve třech igelitkách. Příště už určitě nezapomene.

PSALI JSME: „MAMI, TY JSI UŽ PROŽILA SVOJE, NECH NÁS TAKÉ ŽÍT“

PŘIPOMÍNÁME: LIDÉ PROCHÁZELI KOLEM DĚDEČKA LEŽÍCÍHO NA ZEMI: JEN PES SE SNAŽIL ZACHRÁNIT MAJITELE