Jednou jsem dceři ušila oblečení na zahradní slavnost. Byl to kostým orientální krásky. Kalhoty, top s objemnými rukávy, čelenka a korále byly navrstveny. Ušila jsem jej z poloprůhledné látky na základě pleteného topu a šortek, ručně vyšívaných flitry. Šila jsem jej tři dny.
Nejprve jsem v něm měla jednu dceru, pak druhou. Oblečení bylo přesně složené v krabici a kostým zůstal jako příběh.
Na návštěvu přišla matka s mnoha dětmi, která žila nedaleko. Vícekrát jsem jí dala balíky oblečení jen tak, i když jsem věděla, že její manžel je neplatič a žijí v chudobě.
A prosila nás, abychom „oblékli“ náš kostým nejmladší dceři na zahradu. Není mi líto, on v té době 5 let ležel v krabici, jen jako relikvie.
Pak jsem se nějak nechala unést a sousedka zapomněl svou cestu zpět ke mně. Až jsem jednoho dne šla vyhodit odpadky… A tam v poloprázdném kontejneru leží můj rukama vyšívaný oblek – neměla jsem slov!
Vyhozen! Do koše jsem samozřejmě nešla, ale urazila jsem se – nejednou jsem byla požádána, abych jej dal do školky. Vždycky se najdou děti, jejichž rodiče si nemohou dovolit oblečení koupit nebo ušít.
Naši sousedé jsou chudí a je to jen z poloviny jejich vina, že mají malý příjem. Druhá polovina je jejich nedbalost a lajdáctví. Samozřejmě, že už se nestýkáme. A také chci říct, že téměř všichni, kdo žijí jako „chudý“, se do tohoto stavu dostali, protože pijí nebo nepracují. A nepracují, protože není touha, a pro pití je.
Ano, věci byste měli rozdávat s rozmyslem. Ne proto, že bychom byli chamtiví, ale proto, že netřeba „házet perly před svině“.
PSALI JSME: “NAŠEL SI PRÁCI V MEKÁČI, JE TAM UŽ PÁTÝM ROKEM“: KDO Z RODINY HEREČKY VERONIKY GAJEROVÉ SE NEVĚNUJE UMĚNÍ
PŘIPOMÍNÁME: V ZÁŘIVÝCH KVĚTINOVÝCH ŠATECH: 88LETÁ JOAN COLLINSOVÁ Z DYNASTIE SE OBJEVILA PO DLOUHÉ DOBĚ NA VEŘEJNOSTI