Na jaře ráno jsem se procházela městem. Svítilo slunce, jehož paprsky už zahřívaly, a mně se do bytu vůbec nechtělo vracet. Po kruté zimě jsem chtěla být více na čerstvém vzduchu. Po procházce jsem se vydala domů cestou, kterou jsem šla na procházku.
Podívala jsem se dolů a uviděla peněženku. Zastavila jsem, rozhlédla se, ale nikdo mi nevěnoval pozornost. Zvedla jsem peněženku, znovu se rozhlédla kolem, ale nikdo se na mě nedíval. Lidé procházeli kolem.
Peněženka / Ilustrační foto / Zdroj: paramartha.ru
Poblíž byla pobočka banky. Vešla jsem dovnitř, přistoupila k zaměstnanci a ukázala mu nález. Mladý muž nevěděl, co má dělat, protože bylo to poprvé. Společně jsme otevřeli peněženku a našli tam několik karet a dolary v hodnotě jednoho tisíce.
Přišla vedoucí oddělení a nabídla, že najdeme majitele podle čísla karty. Nechala jsem své telefonní číslo, aby mi zavolali, pokud bude nalezen majitel peněženky.
Večer mi zavolali z banky a požádali, abych přišla: majitelka byl nalezena a chce mi osobně poděkovat. Šla jsem. U vchodu do pobočky stála žena středního věku a soustředěně zírala na každého člověka, který vešel dovnitř.
Žena / Ilustrační foto / Zdroj: aussiedlerbote.de
Přistoupila jsem, zastavila se a podívala se na tu ženu. „Našla jste vy moji peněženku?“ zeptala se. Odpověděla jsem „ano“. Žena se rozplakala, začala děkovat a chtěla mi dát dolary z peněženky, ale zastavila jsem ji a ujistila ji, že nic nepotřebuji.
Když se žena uklidnila, řekla, že karta byla použita k získání peněz na léčbu její vážně nemocné dcery. Získané peníze budou stačit na léčbu v zahraničí.
Spolu se zaměstnanci banky jsme také převedli trochu peněz na kartu ženy. Bůh žehnej její dceři.
PSALI JSME: ZVEDLA JSEM TELEFON KAMARÁDKY A USLYŠELA HLAS SVÉHO MANŽELA
