V rodině mého manžela je zcela zvykem se hádat: Jak jsem se s tím vypořádala

Když jsem se seznámila s manželovými příbuznými, nemyslela jsem si, že jsou všichni tak emocionální. Vášně jsou tam prostě shakespearovské.

Poměrně rychle jsem se dostala do tohoto koloběhu hádek a nekonečných křiku. I když dříve jsem se vždy považovala za poměrně klidného a vyrovnaného člověka.

Nechápu, proč není možné vztah řešit Problem pomoci konverzací. Proč přinášet i nějakou zcela bezvýznamnou situaci do skandálu? Ale tak to bylo v manželově rodině zvykem. A nadávají úplně všichni. Zdá se mi, že dokonce najdou v těchto nekonečných hádkách svůj osobní zdroj energie.

I když jsem si nedávno všimla, že příbuzní manžela nikdy „nevynáší ven“. Všechny hádky nejdou mimo rodinu. Alespoň toto je dobré. Ale dostala jsem se do této rodiny, takže jsem teď musela buď přijmout tato nová pravidla, nebo trpět a být nervózní každý den.

Je to skoro osm let, co jsem se vdala. Zatím si na to nemůžu zvyknout. Snažila jsem se být „jako ostatní“, ale to nejde. Můj manžel, stejně jako jeho bratři, se obvykle hádá a pak jde se usmiřovat, mazlit. Všichni jsou šťastní. A já mám ještě dlouho těžko na srdci z dalších ostrých slov a křiků.

A uvědomila jsem si, že jsem se v průběhu let stala ještě klidnější. Na ty jejích křiku se u mě objevila skutečná imunita. Jakmile začne nějaká hádka, začnu reagovat zcela v klidu.

Byl jednou případ, kdy se příbuzní prostě spojili proti mně, mému klidu. Zmanipulovali různé situace, chtěli mě vyvést z míry, ale nic se jim nepovedlo. Po každé situaci jsem zůstala klidná.

Teď na mě všichni v manželově rodině mávli rukou. Jsem pro ně prostě cizí. Ale já jinak nemůžu. Výchovu mám jinou. Měnit své zásady nehodlám, ani pro manžela a jeho tak emocionální rodinu.

PSALI JSME: „SBAL SE, DNES PŮJDEŠ S OTCEM K NOTÁŘI A PŘEPÍŠEŠ NA NĚJ BYT,“ ŘEKLA MI BABIČKA

PŘIPOMÍNÁME: NÁHODOU JSEM ZJISTILA, CO CHTĚLA MATKA MÉ BUDOUCÍ SNACHY SKRÝT, MUSELA JSEM SE DOHODNOUT SE SVÝM SVĚDOMÍM