Ve svých padesáti sním o rodině

V mládí jsem měl rád pařby a zakládání rodiny nebylo v mých plánech. O rodině jsem nikdy nesnil, protože jsem si myslel, že by to ponížilo mou důstojnost. Nechápal jsem, proč se jako mám. omezovat jen jednou ženu, když jích můžu mít spoustu.

Na tomto světě však není nic věčného a poté, co se mi splnilo padesát, jsem byl unaven svým rozptýleným životním stylem. Všichni moji vrstevníci, dokonce i ti, kteří se mnou ve své době pařili, už mají rodiny.

Cítí se naprosto šťastní a pracují ve prospěch svých rodin. Samozřejmě, rodinný život má také své nuance, ale je to stejně lepší než osamělost.

Zdraví už také nemám jako v mládí, a myslím si, že už se na mě žádná normální žena nepodívá.

Ano, nejsem zdaleka chudý člověk, ale není to jediný faktor, který je důležitý pro budování rodinného života. Myslím, že důležitější je vztah mezi partnery. A to vyžaduje určitý čas.

Kamarádi mě přesvědčují, abych se s takovým stavem věcí smířil. Nesoudí mě za můj životní styl.

Moje vášeň pro večírky už je pryč, protože v mém životě jich bylo tolik, že si je ani nepamatují všechny. Byl jsem z toho šťastnější? Do jisté míry ano, nicméně je to přízračné štěstí a bylo to velmi krátkodobé štěstí.

PSALI JSME: MUŽ SI VŠIML MALIČKÉHO KOŤÁTKA A ROZHODL SE MU POMOCI. TAKOVOU KOČIČKU BY ALE CHTĚL MÁLOKDO MÍT DOMA

PŘIPOMÍNÁME: „UŽ NEMŮŽU KOMUNIKOVAT S MANŽELEM. MÁM HO UŽ DOST. NEVÍM, CO MÁM DĚLAT“