Už to nesnesu. Myslela jsem, že to nebude problém, ale teď už nemám sílu. Podělím se s vámi o svůj příběh.
Jsem v rodině druhé dítě. Mám o tři roky staršího bratra. Maminka nás porodila poměrně pozdě, ale nijak to neovlivnilo naše zdraví ani výchovu.
Máma mě porodila když jí bylo 45 let. Věk maminky vždy dával o sobě vědět a my s bratrem jsme dostali nějaké vedlejší účinky při výchově od staré generace, ale obecně si s ním nemáme na co stěžovat.
Když mi bylo sedmnáct, táta odešel ze života. Maminka se s tím dlouho nemohla smířit, pro mě a bratra to byla také obrovská ztráta, ale společně jsme tento smutek přežili a pokračovali dál.
Bratr získal vysokoškolské vzdělání a byl pozván do práce do Ameriky, kde žije dodnes. Já jsem zůstala ve městě, kde jsem se narodila.
Teď je mamince už 78 let a potřebuje téměř čtyřiadvacetihodinovou péči, tak jsem si ji vzala k sobě. V tomhle věku je člověk horší než dítě. Často nechává zapnutou žehličku, i když jsem jí vždycky říkala, že nepotřebuji pomoc s žehlením.
Stejně tak se neustále snaží něco vařit, ale v tomto věku už jí to moc nejde, ale říct jí o tom se stydím. A její výpadky v paměti jsou pokaždé děsivější. Jednoho dne odešla z domu a zapomněla, kam se má vrátit. Dlouho jsme ji hledali, dokud mi nezavolala moje známá.
Bojím se představit, kam by šla, kdyby ji nepotkala moje známá. Pečovat o starém člověku je velmi těžké a já chci žít svůj život. Už nemám sílu to všechno snášet. Já už také nejsem mladá a celý život jsem se musela starat o děti, pak teď o mámu. Nevím, kam dát starší maminku, ale vím, že už brzy mi dojde trpělivost.
PSALI JSME: MŮJ MANŽEL SE ROZHODL SE MNOU ROZVÉST: NEČEKAL ALE, ŽE JÁ ROZHODNU JINAK
PŘIPOMÍNÁME: MUŽ SVĚŘIL SVŮJ ÚČES PARTNERCE A VELMI TOHO LITOVAL: CO MU UDĚLALA DÍVKA