Moje výplata byla vždy výrazně vyšší než u manžela. On nijak zvlášť tomu nevěnoval pozornost, i když se snažil dostat se na úroveň mého platu. Již v prvním roce našeho společného života jsme se rozhodli vést nezávislé výdaje. Jen jsme si rozdělili povinností.
Měla jsem starost o zajištění všeho potřebného dětem a stravování. Manžel se staral o placení bydlení a v budoucnu pořízení vlastního bytu.
Když se nám narodilo druhé dítě, otázka mobility se pro mě stala akutní, jednoduše jsem nestíhala se dvěma dětmi vyřešit všechny problémy s prací, školkou, klinikami atd. Na své třicáté narozeniny jsem si udělala dárek a po obdržení mateřské výplaty jsem si koupil malé auto.
Pro manžela to byla celá tragédie. Začal mi to vyčítat, říkal, že utrácím peníze bezohledně a bezcílně. Některé argumenty, že malé auto není žádný luxus, ale nutnost, nebyly vůbec vnímány.
Navíc manžel zavolal rodičům, které přijeli velmi rychle k nám, a také se přidali k nadávkám.
Uráželi mě, ponižovali… a pak jsem dostala podmínku: buď odevzdám auto tchyni a tchánovi, říkají, že si zaslouží na stáří let, nebo rozvod.
Rozhodla jsem se pro druhou možnost, protože jsem si uvědomila, že s tímto člověkem už nemůžu žít a komunikovat s jeho příbuznými.
Ve stejný den jsem se dvěma dětmi odstěhovala k mamince a manžel, který ode mě nečekal takový čín, se snaží vše vyvrátit, ale už bylo příliš pozdě. Už jsme se rozhodla.
PŘIPOMÍNÁME: NOVOMANŽELE POŽÁDALI HOSTA, ABY ON DOPLATIL ZA DORT: POMOHLY JIM BEZPEČNOSTNÍ KAMERY