Ne každý z nás se může pochlubit svými příbuznými. Ale i přes všechny životní okolnosti musíme počítat s potřebami lidí, kteří nám nejsou cizí. Před tímto případem jsem se považoval za kompromisního člověka, ale každá trpělivost má své hranice.
Se svou tchýní jsem od začátku nemohl najít společnou řeč. Abych byl upřímný, manželka je nejčastěji na mé straně, a ne na straně matky. Povím vše od začátku.
S Evou jsme se před třemi lety stali manželem a manželkou. Moje žena má ještě mladší sestru. Ještě před naší svatbou si Eva opakovaně stěžovala, že mají k mladší sestře v rodině zvláštní vztah. Dobře si uvědomuji, že děti už dávno vyrostly, ale nerovný postoj k dětem se přenesl i do dospělosti.
Na svatbu nám tchyně darovala žehličku firma Tefal. Samozřejmě, že každý daruje co uzná za vhodné, ale například moji přátelé, kteří často mají nedostatek financí, dali slušnou částku. A tady rodina, která má v majetku tři byty, dává své rodné dceři žehličku na svatbu.
V té době jsme si pronajali byt a já jsem ještě platil hypotéku, kterou jsem měl před svatbou. A o rok později, na svatbu své nejmladší dcery, tchýně darovala mladým dvoupokojový byt v novém domě.
Takové rozdělení dětí mě samozřejmě rozčílilo. Nám dala žehličku, která stojí necelé tři tisíce korun, a druhé dceři byt v hodnotě šesti milionů korun. Situace se zkomplikovala poté, co se k nám tchyně chtěla nastěhovat po dobu rekonstrukce ve svém bytě.
Neměla kam jít, protože druhý byt pronajímá a ve třetím žije mladší dcera. I oni mají domy opravené a nemají místo. I do práce je ji blíž od nás.
Když k nám přijela probrat tuhle otázku, tak jsem jí řekl vše co mně trápilo po celou tu dobu.
I když se tchýně urazila, manželka mě podpořila. Jak je možné, že se takhle dělí vaše děti? Neopouští mě pocit viny, protože chápu, že je to máma mého milovaného člověka. Ale nemůžu s tím nic dělat. Nemůžu s ní žít v jednom bytě.
PŘIPOMÍNÁME: NĚKDY MUSÍME VYCHOVÁVAT I DOSPĚLÉ LIDI: TCHYNĚ BY SI NEMĚLA BRÁT MOJE VĚCI, KTERÉ SE JÍ LÍBÍ