V dětství Michal bydlel nedaleko o něco mladší Amálky. Rád pozoroval to děvčátko s dlouhými copánky. Někdy se tak stalo, že spolu chodili do školy.
Michal jí často chránil před zlými dětmi. V zimě spolu jezdili na kluziště.
Když byla Amálie v první třídě, zemřel její táta. Máma to nevydržela a začala pít. Holčička se stala pro svou matku nezajímavou a matka často zapomínala i uvařit jídlo pro dceru. A pak najednou Amálie někam zmizela. O něco později Michal se dozvěděl od své maminky, že Amálie byla převezena do sirotčince. Bylo mu z toho smutno.
Dále Michal šel do armády. Po službě se Michal vrátil domů. Jednou on potkal náhodou na ulici Amálii. Nejprve ji ani nepoznal, ona šla s nějakým cizincem. Navíc jí výrazně vyčnívalo břicho. Je však pravda, že podle Michala, ona byla teď ještě krásnější.
Michal si náhle pomyslel, že je velká škoda, že on Amálku upustil. Život pokračoval. Michal šel studovat. Přestěhoval se do města. Následně si našel práci, kterou spojil se studiem. Alespoň jednou za měsíc on však navštěvoval maminku, která zůstala ve vesnici sama. Ona často prosila syna, aby se ten vrátil. A to se stalo, když maminka nečekaně onemocněla a potřebovala pomoc, Michal se přestěhoval do rodné vesnice. Tehdy se Michal s Amálii potkali podruhé. Byla stejně krásná, jako by se za ty roky vůbec nezměnila. Vedle ní byl její syn.
Amálie tehdy žila jen se synem. Čekala na narození dcery. Její manžel se opíjel a pak při objasňování vztahu se svými kamarády utrpěl vážné poranění hlavy a po krátké době odešel ze života. Tak zůstala Amálie s malým Tomášem a budoucí dcerou, která se chystá narodit.
Tomáš byl docela chytrý a upovídaný kluk. Mrknul se na Michala a nečekaně se zeptal:
– Strýčku, a vy můžete pomoci složit malou postýlku pro mojí sestříčku, která by se měla brzy narodit?
Na Michala se dívaly tak upřímné dětské oči, že on nemohl odmítnout.
– Samozřejmě pomůžu, – řekl nečekaně pro sebe.
Ve stejný den večer Michal pomohl sebrat malou postýlku. A pak spolu s Amálii pili čaj s domácími koláčky. Amálie vyprávěla o svém životě. Najednou si Michal představoval, že je to jeho rodina — Amálie a Tomášek. A taky malá dcerka, která se má narodit.
Bylo pozdě a bylo načase jít domů. Na rozloučenou Michal řekl:
– Jestli budeš potřebovat pomoct, tak já rád pomůžu.
A pak se to otočilo jako ve filmu. Amálie musela do nemocnice na příkaz lékaře, měla nějaké komplikace před porodem. Tomášek zůstal doma sám. Pak přišel k Michalovi. Prý je hodně smutný a bojí se o mámu.
Tak malý žil u Michala doma téměř týden. Když se Amálie vrátila z porodnice, vzala Tomáše zpátky domů. Malý se podíval na Mikuláše zpod čela a řekl:
– Strýčku Michale, buď mým tátou. Velmi chci mít tátu…
Michal ale nevěděl, jak na takovou prosbu reagovat. Malý se k němu opravdu táhl jako k rodákovi. Přitiskl ho k sobě a řekl, že ho zítra navštíví.
Následný den Michal slib dodržel. Navíc cítil, že ho potřebuje nejen Tomáš, ale i Amálie. I sem Michal cítil, že vedle té ženy ho obklopuje skutečný klid. A za nějakou dobu se oni skutečně stali rodinou.
PSALI JSME: KONEČNĚ DCERA: V RODINĚ, KDE JE 14 CHLAPCŮ SE NARODILA HOLČIČKA
PŘIPOMÍNÁME: JAK PŘESVĚDČIT DÍTĚ, ABY POSLOUCHALO BEZ SLZ A ROZMARŮ: 7 MĚKKÝCH TECHNIK