Éra bezproblémového přístupu k internetu rozdělila naše chápání života na před a po. Psycholožka píše o tom, jak to ovlivnilo vzdělávání moderních dětí a jejich vizi budoucnosti, proč starší generace jim nerozumí a co s tím vším dělat.
Problém je v tom, že 40-50letí rodiče moderních 15-20letých chlapců a dívek jsou doslova zastaralí. Naše děti jsou první generací nové digitální éry. A to znamená, že jsme se ocitli v přechodném období.
Dokonce i naše starší děti jsou odlišné: vyrůstaly už v době, kdy mobilní telefony, internet a počítače právě začaly vstupovat do života. Sledovaly také televizi a videopřehrávač a společně s rodiči byly zatahovány do množství dostupných informací.
Jejich mladší bratři a sestry se ale už narodili v éře počítačů, notebooků a internetu. A pak smartphony jim poskytly neomezený přístup k informacím kdykoli a kdekoli. Nepotřebují televizi. Mluví anglicky lépe než my a jejich starší bratři a sestry, protože hrají anglojazyčné hry a komunikují v chatech s cizinci.
Žena / Ilustrační foto / Zdroj: zerkalo.cc
Sledují řečníky, kteří učí, že v moderním světě není ziskové být zaměstnancem, musíte se snažit vytvořit vlastní podnikání. A moderní mládež se rozhoduje postupovat podle jejich rad.
A právě zde se skrývá nebezpečí: teenager, jehož rodiče jsou v naprosté většině najatí pracovníci, nedostává od svých blízkých ani porozumění, ani podpory.
Proč? Protože hlavním motivem zaměstnance je bezpečnost (trvalé zaměstnání, garantovaná mzda).
Byli jsme vychováni v rigidním rámci sociálních norem, které bylo téměř nemyslitelné porušit.
Ve škole jsme učili všechno. Naše mladší děti nemusí chodit do školy pro znalosti. Všechny informace jsou na internetu.
Matka a děti / Ilustrační foto / Zdroj: econet.ru
Učí se pouze ty předměty, které pro svůj obor potřebují.
Jejich argument je: proč ztrácet čas tím, co právě teď nepotřebuji. Pokud to budu potřebovat, najdu informace na internetu.
Ti mladí lidé, kteří zůstali bez důvěry v rodičovskou lásku, bez spoléhání se na ni, bez důvěry ve svět a sebe, neumějí brát odpovědnost, stanovit cíle, rozhodovat. Nevědí, jak riskovat, nejsou si jisti, že budou po pádu přijati a podporováni. Často hledají podporu u svých vrstevníků než u rodičů.
Žena / Ilustrační foto / Zdroj: uniqa.ua
Co bychom měli dělat my, 40–50letí rodiče 15–20letých chlapců a dívek?
1. Přijměte skutečnost, že naše děti se ve všem liší. S jejich dětmi jim to bude snazší, protože se narodí ve stejné éře se svými rodiči. Pravděpodobně jsme neměli štěstí. Ale můžeme s tím žít. My, tak dospělí a chytří, musíme udělat krok směrem k porozumění našim dětem.
2. Pokračujte v krmení svých rostoucích dětí bezpodmínečnou láskou, ale zároveň vyznačte jasné hranice svobody pro sebe a své dítě.
3. Poslouchejte místo toho, aby dělali dětem přednášku.
4. Zajímejte se o to, co dítě dělá, nejlépe a místo kritiky se něčeho účastněte.
5. A co je nejdůležitější, VĚŘTE ve své dítě.
PSALI JSME: „JAKMILE JSEM DOSTALA BYT, RODIČE SI NA MĚ RYCHLE VZPOMNĚLI A VRÁTILI SE DO MÉHO ŽIVOTA“
