Když se rozhodneme odejít, mohou změnit postoj k nám.
Manžel urážel svou ženu, bil a vysmíval se jí. A vždy trval na tom, že nechce dělat ženskou práci. Nikdy po sobě neumyl talíř. A bil také svého malého syna.
Nebo si ho prostě nevšímal. A tak žena potkala dobrého muže. Získala sílu, cítila podporu a lásku a rozhodla se opustit manžela. A pak se manžel stal velmi milým.
Žena / Ilustrační foto / Zdroj: zerkalo.cc
Začal darovat své ženě mečíky, hladil syna po hlavě a dokonce mu koupil hračku. A pak vstal a umyl šálek, ze kterého pil čaj. Manželka nechala v minulosti všechny pochybnosti a okamžitě odešla. Žije šťastně v novém manželství. A syna už nikdo neuráží.
Víte, proč odešla? Myslela si, že její manžel má takovou povahu. Měl obtížné dětství, rodiče neučili, jak se musí chovat v rodině. Nemůže dělat jinak.
Ale umějí dělat jinak. Jen poslouchejte, jak tiše a lichotivě takoví lidé mluví se svým šéfem. Jak vtipkují s přáteli, jak připraveni pomoci cizím lidem, jejichž názor je pro ně tak důležitý.
Žena / Ilustrační foto / Zdroj: youtube.com
Jak slouží těm, na kterých jsou závislí. Jak zdvořilí k silným. A jak dokonale vědí, jak složit poklonu krásné paní v případě potřeby.
Takže umějí dělat jinak, když to potřebují. Se slabými, laskavými a závislými na nich lidmi ukazují své nitro. Proto nemá smysl odpouštět a snášet. Jsou naprosto normální.
Dobře vědí, koho mohou urazit a koho ne. A mohou se chovat normálně. Prostě nechtějí.
A dočasné zlepšení chování, jediný umytý šálek a mečíky jasně naznačují, že je třeba odejít.
PSALI JSME: PODÁVÁM ŽADOST O ROZVOD. UŽ NEMŮŽU ŽÍT TAKHLE. ZŮSTANE SÁM, MOŽNÁ POCHOPÍ SVÉ CHYBY, ALE UŽ MŮŽE BÝT POZDĚ
PŘIPOMÍNÁME: JIŽ DVA ROKY ŽIJE ŽENA V DOMOVĚ PRO SENIORY A ČEKÁ, AŽ JI JEJÍ SYNOVÉ ODVEZOU DOMŮ
