Po sňatku jsem si myslel, že se ke své tchýni budu chovat velmi dobře. Vždyť nebudu žit s ní, ale se svou milovanou.
Manželka má sestru, která je o tři roky mladší. A hned jsem si všiml, že k sestře je postoj rodičů mnohem shovívavější než k mé ženě.
Když jsme měli svatbu, tchýně s tchánem nám dali jako dárek nejlevnější vysavač. Je důležité podotknout, že mají hodně peněz. Vlastní čtyři byty. V jednom žijí, ostatní dali do pronájmu.
Mohli by nám pomoct s bydlením, nebo nás nechat bydlet v jednom z svém bytě. Ale ne, řekli nám, ať si své problémy vyřešíme sami. Dokonce jsem to považoval za lepší.
A pak se vdala sestra manželky. A paní, tchán a tchyně jí dali byt. Byli jsme v šoku. A ještě více překvapilo, když tchýně přišla k nám do bytu, který jsme si koupili v hypotéku, a začala prosit, jestli by mohla žít u nás.
V jejich bytě se dělali totiž opravy a zbytek je v pronajímá. Samozřejmě jsem to odmítl. Manželka mě podpořila. Proč bychom jim měli pomáhat, když nám nepomohli. Nemám snad pravdu?
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „POMÁHÁME TCHÝNI A MOJI MATCE NE. ROZHODLA JSEM SE TUTO SITUACI NAPRAVIT.“
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „NA SOUDNÍM JEDNÁNÍ MANŽEL ODMÍTL PŘIZNAT VÝŽIVNÉ, DOKUD NEBUDE PROVEDEN TEST DNA“