Můj život je vícedílný film. Včera jsem byla nejšťastnější člověk a dnes nevím, jak dál. Hned povím proč!
Vyrůstala jsem v dětském domově. Chůva mi říkala, že mě sem máma přivedla, když mi byly dva roky. Nepamatuji si, jaká byla, ale v hlavě se mi točí vzpomínka spojená s modrými šaty.
Žena / Zdroj: abrozzi.com
Díky své houževnatosti jsem vyrostla jako úspěšná, laskavá a chápavá osobnost. Po dětském domově jsem šla na univerzitu, vystudovala ji a začala ochutnávat dospělost.
Pracovala jsem v kavárně. Jednou mi jeden mladík pomohl donést těžké krabice s potravinami, povídali jsme si a domluvili se, že se večer sejdeme.
Pár / Zdroj: abtozzi.com
Procházeli jsme se s ním po nábřeží a povídali si o všem možném. Víte, od prvního dne jsem si uvědomila, že jsem se zamilovala. Náš román se vyvíjel tak rychle, že jsme se brzy rozhodli vzít. Nevadilo mi oni to, že můj milovaný muž byl o několik let mladší.
Maxim mě nespěchal seznámit se svými rodiči, což mě znepokojovalo. Prý mají nějaké psychické problémy a jsou v nemocnici. O jeho slovech jsem nepochybovala, takže jsem tomu nechala volný průběh.
Na svatbě rodiče nebyli, jen přátelé. O rok později se nám narodil syn. Tchýně s tchánem se rozhodli, že k nám přijdou na návštěvu, to bylo naše první setkání.
Rodina / Zdroj: abrozzi.com
Rozhodli jsme se, že se sejdeme v parku. Všimla jsem si, že tchýně na mě bedlivě hledí. Počkala, až manžel šel na toaletu a řekla, že jsem její dcera, kterou v mládí nechala v sirotčinci.
Příbuzná přiznala, že se do jednoho kluka zamilovala, otěhotněla a on prostě utekl. Rodiče trvali na tom, že dítě odevzdala do útulku a zařídila si osobní život.
Žena / Zdroj: abrozzi.com
Byla jsem v šoku. Řekla jsem to Maximovi a udělali jsme genetický test. To je pravda – jsem dcera matky mého manžela. Nevím, co teď s tím dělat.
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „MANŽELSTVÍ JE MANŽELSTVÍ, ALE CHCI SE CÍTIT ŽÁDOUCÍ. MUSELA JSEM SI TO HLEDAT NA STRANĚ“
