Příběh ze života: „Tchyně onemocněla a vzali jsme ji k sobě. A teď udělala prohlášení, kvůli kterému ji ani nechci vidět“

Původně jsme s manželem a dětmi žili odděleně od tchyně. Bydlela 200 km od nás a v podstatě všem to vyhovovalo. Vzhledem k tomu, že je to taková paní, která ráda všechny „škrtí“ svými radami, bylo pro mě mimořádně dobré si uvědomit, že tu vůbec není.

Žena / Zdroj: abrozzi.com

Před půl rokem se jí ale stále více zhoršovalo zdraví. Dokonce jsem si myslela, že zemře. Manžel nabídl, že si koupíme dvoupatrový dům a budou spolu žít. Když bude nablízku, tak se o ni budu starala, celkově by to pro nás bylo klidnější. Navíc vzhledem k tomu, že má tak chatrný zdravotní stav, mi rozhodně nebude radit co a jak dělat. No, je to matka svého manžela, takže jsem souhlasila. A i nikdy člověk neví, co se může stát s vlastní mámou.

Tak tchýně k nám přijela bydlet. Ze začátku to bylo v pohodě, vůbec jsem necítila, že by mě někdo stresoval. Ona dělala svoje věci a já svoje. Její zdravotní stav se zlepšil, dostala se do pohody. A tady to začalo.

Stařenka / Zdroj: abrozzi.com

Přijde ke mně do druhého patra a začne mi vyprávět, jak je třeba koberce čistit, jak vařit jídlo, jak skládat prádlo. Jsem jedna z těch žen, které jsou velmi dobře vychované a nikdy neřeknou slovo starší osobě. Ale začalo mě to strašně stresovat.

Nějak mi nebylo dobře, rozhodl jsem se jít do nemocnice. Požádal jsem tchyni, aby se v mé nepřítomnosti postarala o děti. A víte, co mi řekla? Že děti hlídat nebude. Sama jsem je porodila, tak se o ně musím sama starat. To znamená, že je mistryní v poskytování rad, ale pokud jde o podnikání, pak nic neudělá. Musela jsem zavolat kamarádce.

Děti / Zdroj: abrozzi.com

Vrátila jsem se z nemocnice, a ukázalo se, že je mi zlé kvůli neustalému stresu. Nevím, jak mám tchyní v našem domě snášet.

Žena / Zdroj: abrozzi.com

PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „MŮJ SYN SE CHYSTÁ DO ARMÁDY, A NECHCE SE UČIT“

PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „NĚKDY SE LIDI MUSÍ ROZEJÍT, ABY BYLI ŠŤASTNÍ. KATKA TO POCHOPILA“

Share