V létě jsme s manželem často na chalupě. Dříve jsme v sousedství neměli nikoho, ale nedávno si ten pozemek koupili, takže máme nového souseda.
Od prvního dne začal muž aktivně organizovat své území. Hned první den se s námi seznámil a večer už požádal o službu.
– Odvez mě prosím na autobusovou zastávku? Nedojdu tam, jsem tak unavený, — řekl manželovi.
Manžel odvezl. Od té doby za námi soused chodil pořád. Navíc se rozhodl, že Andrej je taxikář zdarma. Jakmile manžel jede do města, naskočí do auta. A pak se vyptává, když se vrací, aby s ním jel na chalupu a neztrácel za autobus.
Skromnost tam ani nevoní. Buď prosí odvézt na chalupu, pak prosí jet na trh nebo do obchodu. A můj manžel je ten typ člověka, který neumí říct ne. V důsledku toho jsme pro potřeby nového souseda utratili plnou nádrž.
Zpočátku jsem si myslela, že je tak chudý, a tak jsem mlčela. Ale pak jsem ho viděla úplně z druhé strany.
Šel jsem nakoupit do města. Poblíž obchodu se zeleninou jsem se zadívala na drahé zahraniční auto. Můj manžel o takovém autě dlouho snil. Jak mě překvapilo, když jsem viděl z něj vystoupit souseda.
– Jak se ti líbí moje nové auto?
– Ale pěkné! Slyšel jsem, že sis koupil chalupu? Kdy budeme slavit?
– No tak v sobotu.
– Super. Odvezeš nás tam? Nakoupíme potraviny, abychom je nemuseli tahat autobusem.
– Ne, na chalupu nejezdím autem. Cesta je tam špatná. Jsem blázen, abych ničil svoje auto?
– Jak se tam dostaneš?
- Mám tam sousede, oni mě vozí. Za benzín peníze neprosí, takže je to i úspora! – zasmál se soused.
Bylo mi z těch slov špatně. Když jsem přišla domů, řekla jsem to manželovi. Chtěl udělat skandál, ale nabídla jsem mu nějakou pomstu. Jak ale poučit drzého souseda? Máte nějaké nápady?
PSALI JSME:PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „MŮJ MANŽEL SI DOPISUJE S MILENKOU. JÁ ALE NEMŮŽU NIC DOKÁZAT“