Když jsem poprvé viděl Irenu, okamžitě jsem si uvědomil, že to bude moje žena. Její ženská postava, smyslné rty a bezedné zelené oči jsou tak krásné, že se prostě nedá popsat. A taky chytrá, šikovná. Rodičům se také moc líbila. Řekli mi, že když si ji vezmu, pomůžou nám s bytem. Tak jsme se vzali.
Rodiče slovo dodrželi, s bydlením pomohli, koupili nám byt na dva pokoje. Byt není moc velký, ale kolik my dva potřebujeme, a pro děti také je místa dost.
Irena má ještě bratra mladšího a matku. Po svatbě přišla matka o bydlení. Musela si ho prodat, protože bratr vstoupil do nějakého příběhu s bandity, musela jím dát peníze, proto prodala byt.
Pak odjela tchýně do zahraničí, aby si vydělala na nové bydlení. Jedenáct let tam pracovala, synovi posílala peníze, aby sbíral peníze a koupil byt. Ale Irenin bratr je naprostý hlupák. Peníze za 11 let projedl, propil a samozřejmě bydlení nekoupil.
A teď se vrátila matka Ireny, už nebude jezdit na výdělky, zdraví už nemá. Ale byt stejně nemají. Nemůžeme ji vzít k sobě, není místo, máme už dítě. A tak mi manželka řekla, že budu muset mamince pronajmout byt na naše náklady. A já nechápu, proč bych měl platit já, když právě syn utratit všechny peníze. Co mám dělat?
PŘIPOMÍNÁM: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „NAŠE SNACHA BYLA DOCELA ADEKVÁTNÍ ČLOVĚK, ALE PO NAROZENÍ DÍTĚTE SE VŠECHNO ZMĚNILO“