Ještě před měsícem jsem se radovala, že mám nejlepšího manžela a nejšťastnější rodinu. Jsme spolu 32 let, máme dvě úspěšné děti. Myslela jsem, že jsem ten život vyhrála.
A pak jsem si začala všímat, že manžel přijde domů bez nálady, snaží se se mnou nemluvit, neustále o něčem přemýšlí. Ptala jsem se ho, o co jde, a on mě urážel. I když to předtím nebylo v jeho zvyku.
Dříve, když jsme se hádali, manžel vždycky přišel a omluvil se mi, a teď mu to je prostě jedno.
Opět přišel z práce a mlčel. Začala jsem se ptát, o co jde. Začal řvát, že mě má plné pecky a že je mu na zvracení, když mě vidí. Pak dokonce zvedl ruku do vzduchu a chystal se mě praštit. Strašně mě to bolelo a taky jsem měla strach. Můj milovaný, se kterým jsem se tak dobře už tolik let, mě málem praštil. Za co?
Zřejmě má milenku. Jinak se muži takhle nechovají. Ale proč ji má? Byli jsme tak šťastní.
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „MANŽELSTVÍ JE MANŽELSTVÍ, ALE CHCI SE CÍTIT ŽÁDOUCÍ. MUSELA JSEM SI TO HLEDAT NA STRANĚ“