Příběh ze života: „Bývalý manžel skoro nevěnuje dceři čas“

Je to legrační, jak dramaticky se věci mění, když lidé jsou v oficiálním manželství. Jako by před svatbou byla láska a po manželství soupeření kdo komu co dluží. Vdala jsem se z velké lásky, ne proto, že jsem byla těhotná nebo nedej bože jsem musela se vdát.

S Leošem jsme se moc milovali, snili jsme o rodinném hnízdě, o dětech, o velkém domě a zahradě, o kterou se budeme společně starat. Ale jakmile Leoš podepsala prohlášení o manželství, jakoby se mu něco stalo. Věčně nespokojený, nervózní, všechno je špatně. Po dvou letech manželství jsem porodila dceru a on chtěl samozřejmě syna.

Rozčiloval ho pláč dítěte, touha dcery jít k němu do náruče. Rozčilovala jsem ho i já, když jsem žádala, aby mi zatloukl hřebík, odnesl odpadky, podíval se na vodovod. Šest let manželství bylo opravdovým peklem. Chtěla jsem dokonce podat žádost o rozvod, ale nějak jsem na to nenašla odvahu, bála jsem se, že udělám chybu. Manžel udělal všechno sám.

Našel si novou lásku, se kterou vše měl snadné a jednoduché, jak se vyjádřil. Tak se rozhodl, že se se mnou rozvede. Dobře, myslela jsem, že je to k lepšímu. Před rozvodem jsme se dohodli, že dcera zůstane se mnou, ale on ji bude navštěvovat a platit alimenty.

Svůj slib ale manžel nedodržel. Jakmile dostal rozvodový list, okamžitě zmizel z dohledu. Alimenty sice platí, ale dcera ho nezajímá. Dcera se neustále ptá, kde je táta, proč nevolá. Co jí mám říct, že ji nepotřebuje?

PSALI JSME: PO PŘEČTENÍ DOPISOVÁNÍ TCHYNĚ S MÝM MANŽELEM, SEDÍM A PŘEMÝŠLÍM, ŽE MOŽNÁ BUDU MUSET POŽÁDAT O ROZVOD

PŘIPOMÍNÁME: POTKAL JSEM JI ROK PO ROZVODU, BYLO BY LEPŠÍ, KDYBYCH JI NEVIDĚL. JEJÍ PROMĚNA NA MĚ UDĚLALA DOJEM