Když se ke mně děti otočí zády, bolí to. Posledních 10 let se mnou mé dospělé děti nechtějí komunikovat a jen občas mi zavolají na narozeniny. Nejdřív jsem se toho opravdu bál, ale v posledních letech jsem si konečně začal užívat života a teď vám řeknu proč.
Dětem věnujete spoustu času a energie, i když jsou někde daleko: můžete si stokrát přehrávat nepovedený rozhovor, trápit se jejich neúspěchy, zlobit se, že vás neslyší nebo neposlouchají – je to vyčerpávající. Nelituji ani vteřiny, kterou jsem věnoval dětem, ale přiznávám si: je čas věnovat energii pouze sobě.
Jednoho rána jsem vstal a uvědomil si: kolem není nikdo, nikdo neví, jak strávím den. Bylo to osamělé a trochu děsivé – ten pocit, když vplujete doprostřed jezera a uvědomíte si, že pod vámi je prázdno, obrovský prostor, který vás bez lítosti pohltí, pokud se ani trochu nepohnete. Uvědomil jsem si, že mě ta prázdnota pohltí, když nic neudělám. A to je mi 64 let! Co budu dělat?
Udělal jsem tedy to, co jsem posledních pět let odkládal – šel jsem do své staré dílny a nechal myšlenky doma. Bylo to vzrušující, jako když jsem byl malý: začal jsem vyrábět křídla pro svůj oblíbený model letadla. Tři hodiny utekly jako voda. V tu chvíli jsem si uvědomil, že mám konečně čas pro sebe a nikdo mi ho nevezme.
To byl důležitý objev: lze občas myslet jen na sebe! Doslova mi to došlo v 64 letech! Celý život jsem ve svém volném čase myslel na všech, kromě sebe.
PSALI JSME: RODIČE PATNÁCTILETÉHO CHLAPCE BYLI POZVÁNI DO ŠKOLY, PROTOŽE ODMÍTL VYNÉST SMETÍ. CO UDĚLAL JEHO OTEC
ČTĚTE TAKÉ: NEJSLAVNĚJŠÍ OTEC SAMOŽIVITEL NA INSTAGRAMU: JAK VYPADÁ TEN MUŽ