Tamaru jsem potkal ve vlaku, oba jsme se vraceli z dovolené. Celou cestu jsme si povídali a ani jsme si nevšimli, jak jsme dorazili do našeho města.
Postupem času jsme spolu začali chodit, uvědomil jsem si, že to je moje žena. Požádal jsem Tamaru o ruku a ona s radostí souhlasila.
Vzali jsme se. Po několika měsících Tamara otěhotněla. Byli jsme nejšťastnější novomanželé. Fotografoval jsem svou ženu každý měsíc těhotenství, abych později udělal koláž z fotek a ukazoval ji svým dětem a vnoučatům.
Nemohli jsme se dočkat, kdy našeho syna vezmeme do náručí.
Ale přišel tento den. Byl jsem v kuchyni, když jsem slyšel křik Tamary:
„Začalo to … Zdá se, že rodím … Zavolej sanitku“
Zavolal jsem sanitku. Zatímco jsme čekali, rozhodli jsme se pořídit poslední fotografii, abychom dokončili koláž. Fotografoval jsem Tamaru a přijeli zdravotníci.
Pár / Ilustrační foto / Zdroj: ferra.ru
Tamara byla převezena do porodnice s porodními bolestmi. Šel jsem s nimi.
Těhotenství manželky probíhalo dobře.
Náš syn se narodil úplně zdravý, ale Tamara se najednou cítila špatně.
„Nyní bojujeme o její život, ale nemohu vám nic slíbit … Musíte být připraven na jakýkoli výsledek,“ řekl mi lékař.
Nemohl jsem uvěřit svým uším … Polykal jsem slzy … A já jsem neustále šeptal jednu otázku: „Proč teď … Proč ona …“
Abych se nějak uklidnil, začal jsem si prohlížet fotografie mé ženy v telefonu. Podíval jsem se blíže na poslední fotografii, která byla pořízena před odchodem do porodnice. Tamara měla kolem hlavy skutečnou svatozář. Okamžitě jsem to vzal jako dobré znamení.
V tu chvíli jsem uslyšel, jak lékaři na porodním sále zpanikařili. Nechápal jsem, co se děje.
Muž / Ilustrační foto / Zdroj: signorina.ru
Najednou se zastavili.
Srdce se mi sevřelo, nemohl jsem dýchat. Nechtěl jsem to vidět. Otočil jsem se a posadil se na židli. Najednou vyšel lékař a přinesl mi našeho syna.
„To je váš syn. Udělali jsme vše, co bylo v našich silách, ale vaše žena zemřela …“
Objal jsem svého syna a nevěřil, že se mi to stalo.
„Můžete se rozloučit s manželkou.“
Vešel jsem do sálu se synem v náručí. Přistoupil ke své ženě a jen vzlykal a objímal našeho syna.
„Jak jsi nás mohla opustit … Náš syn a já tě potřebujeme,“ zakřičel jsem a objal svou ženu … A položil jsem syna na hruď své manželky, aby naposledy pocítil svou matku.
Máma s dítětem / Ilustrační foto / Zdroj: zerkalo.cc
Syn zakřičel. Bál jsem se, protože toto je moje první dítě. Vzal jsem syna do náruče a všiml jsem si, že moje žena začala dýchat.
„Ona dýchá … dýchá, slyšíte?“ křičel jsem.
Lékaři byli v šoku, jak je to vůbec možné. Vyhodili mě ze sálu.
Opět jsem seděl a díval se na tu poslední fotku, kde má moje žena nad hlavou svatozář. Modlil jsem se a věřil.
Lékař vyšel a zmateně se na mě podíval:
„Víte, v mé praxi je to poprvé. To je nějaký zázrak, který nemohu přesně vysvětlit. Vaše žena teď spí. Ona je v pořádku.“
O měsíc později se Tamara úplně vzpamatovala. A po 2 letech jsme měli ještě dvě dcery.
PSALI JSME: TOTO MALÉ ZÁZRAČNÉ MIMINKO UMÍ VTIPNĚ VYSLOVIT SLOVO „MÁMA“: VIDEO, KTERÉ ROZHODNĚ STOJÍ ZA TO VIDĚT
