Dříve jsem velmi milovala velké návštěvy, neustále jsem zvala přátelé. Ale postupně se můj postoj k takové zábavě velmi změnil. Když mi bylo čtyřicet, začala jsem minimalizovat taková posezení. A v pětačtyřiceti úplně odmítla přijímat návštěvy.
Své jubileum jsem oslavila v kavárně. Udělala jsem to s jedním jediným cílem: aby hosté nebyli u mě doma až do pozdních nočních hodin.
Přijímat hosty v naší době je velmi nákladné. Něco připravit k návštěvě stojí několik tisíc, a jestli se připravuje nějaká oslava, tak je to ještě dražší. Hosté přitom nejčastěji přinášejí skromné dárky. Raději si odpočinu nebo strávím svůj večer nějak užitečně.
Teď mám spoustu volného času, protože nemám důvod pořádat bankety. Kamarádky se ke mě mohou stavit jen na čaj, ale nic víc! Pokud ke mně ještě přijdou hosté, dávám jim najevo, že by se neměli dlouho zdržovat. K tomu říkám, že bych měla brzy odejít na nějakou důležitou schůzku.
Také jsem analyzovala chování těch, kteří ke mně často chodí na návštěvu a uvědomila jsem si, že sami nepřijímají hosty u sebe doma.
Samozřejmě, protože je jednodušší přinést malý dárek, než dělat oběd nebo večeři a utrácet za to veškerou svou energii a sílu.
PSALI JSME: VÝBĚR IDEÁLNÍCH PSŮ PRO MĚSTSKÉ PODMÍNKY: ČTYŘI PLEMENA, KTERÁ JSOU IDEÁLNÍ PRO BYT
PŘIPOMÍNÁME: NAJEDNOU NĚKDO ZAZVONIL U DVEŘÍ. JAKMILE PŘEKROČILA PRÁH, VŠIMLA SI DĚTSKÉHO KOČÁRKU