Kdysi dávno jsem byl ženatý. Svou budoucí ženu jsem poznal v mládí a po několika letech si ji vzal za ženu.
Po pěti letech manželství požádala o rozvod. Nejsem svatý a svou vinu přiznávám, ale … požádala o rozvod na začátku listopadu (dostal jsem SMS od ní „odešla jsem, už se nevrátím“), zasedání u soudce bylo 28 prosince.
To byly ale skvělé Vánoce a Silvestr! Ona slavila u rodičů s novým spolubydlícím. Jak se později ukázalo, moje rohy rostly nejméně půl roku. Zjistil jsem to, když jsem obdržel zprávu o telefonu mé ženy, protože ten byl vydán na mou firmu.
Byl to nejtěžší půlrok mého života. Zvládl jsem to díky přátelům a práci. Nedej bože, někomu se stane podobná situaci, neberte si dovolenou, to je nejhorší volba. Pracujte, komunikujte, buďte na veřejnosti, jinak se prostě zblázníte.
A přesně po půl roce jsem potkal svou, nyní již druhou ženu. Už jsem věděl, co chci od člověka, se kterým hodlám strávit celý život. Byla to hořká zkušenost s vlastními nedostatky. Ale neměl jsem ani myšlenky ovládat milovaného člověka v pozdějším životě. Holky z kolektivu se divily: „Jak je to možné? Teď budeš sledovat každý její krok.“
ANI NÁHODOU.
Co je to za život, když nevěříš milované osobě? Jak můžete žít spolu a čekat na každou chvíli, že vás zradí?
Radši umřu z utrpení osamělostí, ale budu žít s vírou v to nejlepší.
Ano, občas se s manželkou hádáme, ale to nemá nic společného s důvěrou, jen s rozdělováním povinností a vzájemným porozuměním. A jsem šťastný. Co vám také přeju.
PSALI JSME: MÁMA NEBO MANŽELKA: KOHO BY SI MĚL MANŽEL VÁŽIT VÍC, ABY SI UDRŽEL MANŽELSTVÍ
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „UŽ MĚ TO NEBAVÍ. DŘU JAKO KŮŇ, A MANŽELKA KUPUJE OBLEČENÍ PRO PŘÍBUZNÉ“