Když se moji rodiče rozvedli, otec nám vzal všechno. S maminkou jsme žily v opravdovém pekle, a neměly jsme doslova nic. Pamatuju si na každý detail tohoto přežití.
Důvodem tohoto chování byla nová žena. S mámou oni nikdy neměli dobrý vztah. Až později se maminka přiznala, že snášela všechny křivdy jen kvůli mně.
Dokonce i z bytu nás táta vyhodil, i když dobře věděl, že máma neměla ani příbuzné ve městě, kde jsme společně žili. S babičkou maminka nekomunikovala a i bydlela babička daleko. Ale neměly jsme na vybranou. Jely jsme za babičkou do její vesnice. Zpočátku to bylo děsivé. Nakonec ale babička pustila nás dovnitř.
Roky plynuly. Vystudovala jsem školu a šla studovat na univerzitu. Samozřejmě, že jsem chtěla pracovat, ale moje maminka snila o tom, že budu mít vysokoškolské vzdělání. Ve třetím ročníku babička zemřela a byt přešel mamince. Tak máma si vzala úvěr a začala dělat opravy v bytě. Tehdy jsem už měla práci, i když trochu, ale pomáhala mamince.
Už mám přítele. Chceme se vzít. Máma se k němu chová velmi dobře. A i její život se zlepšil, má teď milovaného muže.
Za ty roky otec se o nás vůbec nezajímal. Ale nedávno se objevil. Strašně zestárnul, ani jsme ho hned nepoznaly. Máma ho z nějakého důvodu pustila do bytu. Nechtěla jsem ho ani vidět, nenáviděla jsem ho každou svou buňkou. Začal se nám stěžovat a vyprávět, jak těžce se mu žije.
Nová žena ho vyhodila z domu, tajně přepsala na sebe byt a teď on nemá kde bydlet. Tak on bloudil po nádražích a najednou si na nás vzpomněl a přijel.
Věděl, kde babička bydli, a tak nepochyboval, že jsme právě tady. Ale jak on mohl přijet, a ještě k tomu prosít o pomoc? Byla jsem v šoku. Zavolala svému snoubenci a požádala ho, aby otce vyhodil z domu. Vyhrožoval nám, řekl, že nás zažaluje.
A my se ničeho nebojíme. Nic mu nedlužíme. On si takový život zasloužil.
PSALI JSEM: DÍVKA SI STĚŽUJE NA SVŮJ VZHLED: POVAŽUJE SE ZA PŘÍLIŠ KRÁSNOU