Dáša si rodiče nepamatovala. Když její maminka zemřela, otec nechtěl vychovávat malé dítě sám a dal dceru babičce na vesnici. Nechal malou holčičku u brány a odjel.
Babička byla ve stodole a neviděla auto, jen zaslechla, jak odjelo. Když vyšla k bráně, uviděla vnučku.
„No, nechal dítě a odjel. Alespoň mohl něco říct,“ křičela babička.
Večer se dědeček vrátil domů a když viděl svou vnučku, zeptal se:
„Co? Míra přijížděl?“
„No, nechal Dášu u brány a jel zpět. Lidé mají pravdu, když říkají, že nikdo kromě matky nepotřebuje dítě.“
Prarodiče vychovávali vnučku, jak nejlépe mohli. Naučili lidi respektovat, milovat přírodu a starat se o domacnost. Jak dojit krávu, jak krmit selata a kuřata.
Dáša rychle vyrostla a stala se dobrou pomocnicí. Velmi se podobala matce.
Brzy dokončí školu. Jednoho večera zahájil dědeček konverzaci.
„Dáša je už dospělá, dokončuje školu s vyznamenáním, musela by se učit někde dál, je chytrá dívka.“
Babička souhlasila.
Utratili všechny své úspory a poslali vnučku do města. Dáša nastoupila na univerzitu, vystudovala ekonomiku, prospěla s vyznamenáním a vrátila se do vesnice. Nelíbil se jí život ve městě.
Prarodiče byli potěšeni, že se vrátila, nezapomněla a neopustila je.
Dáša se rozhodla začít věnovat se zemědělství. Postavila farmu, koupila krávy. Chytrá dívka.
Začala hledat pracovníky, podala inzerát v novinách. Slíbila, že dobře zaplatí a poskytne bydlení. Bylo pro to opraveno několik opuštěných domů.
Objevil se jeden muž, špinavý, zarostlý, špatně oblečený. Vypadá to, že měl těžký život. Přišel k Dáši a řekl, že je její otec. Dceru o nic nežádal, protože chápal, že nelze dítě opustit, a po dvaceti pěti letech přijít a říct: „Odpusť mi“.
Otec jen žádal, aby byl s ní a pomáhal. Zůstal sám, nikdo ho nepotřeboval. Možná alespoň dcera ho bude potřebovat. Míra to všechno říkal a plakal. Dcera mu postupem času odpustila.
Od té doby otec žije s dcerou a pomáhá, jak jen může, a ze všeho nejvíc se bojí být znovu sám.
PSALI JSME: „DCERA JE NA MATEŘSKÉ DOVOLENÉ A UTRÁCÍ PENÍZE, A JÁ JI NEMOHU ZASTAVIT“
PŘIPOMÍNÁME: STARŠÍ DCERA MĚ NEUSTÁLE OBVIŇUJE, ŽE JSEM JÍ NEKOUPILA BYT A JÁ NEVÍM CO MÁM DĚLAT V TÉTO SITUACI