Mám pětiletou dceru. Ačkoli Silvie nemá žádné umělecké schopnosti ani nadání, prostě šíleně ráda kreslí. Dokonce máme doma speciální stěnu, na kterou věšíme všechna mistrovská díla mé dcery. Možná nejsou dokonalé, ale dítě se vždy snaží. Je tam portrét mě a mé matky, protože s dcerou trávíme většinu času společně.
Ale přijela k nám na návštěvu moje tchyně. Dívala se na stěnu s Silviiných mistrovských díl a rozhořčeně se ptala, jak to, že tam není její portrét. Dítě odpovědělo bez ohlédnutí.
„No, nepamatuji si tě dost dobře na to, abych tě mohla namalovat.“ Ano, nepamatuje si jí, protože tchyně k nám jezdí příliš zřídka. S babičkou z otcovy strany se dítě vídá pouze třikrát ročně. Moje matka naopak odešla do důchodu, abych já mohla jít do práce. A téměř každý den hlídá svou vnučku. Není divu, že Silvie namalovala její portrét.
Ale pro tchyni se to neukázalo jako smysluplný argument. „Nepřijdu, protože mě tvoje matka nechce vidět. Nakresli můj portrét a příští týden přijď na mou narozeninovou oslavu. A já ti upeču dort. Platí?“
„Dobře,“ odpověděla Silvie a řekla, že bude přemýšlet o babiččině obrázku. Nikdy mi nevadilo, když k nám tchyně přišla. To ona mě neměla ráda od začátku. Jen proto, že si myslela, že si její syn zaslouží někoho lepšího.
Její dcera se přece provdala za bohatého muže, který ji podporuje a dává tchyni drahé dárky. Viktor si vzal za ženu mě, dívku, která neměla byt ani auto. Jen vyšší vzdělání a lásku k němu. Vždycky jsem si myslela, že to stačí. Ale podle tchyně by bylo lepší, kdyby si vzal nějakou bohatou paničku, aby nemusel pracovat a splácet hypotéku.
No, snacha je vždycky špatná. Proč se ale všechna ta zášť přenesla i na naše dítě? Další týden jsme jeli na oslavu narozenin mé tchyně. Jako dárek jsme jí koupili její oblíbený parfém. Silvie nakreslila portrét své babičky.
Tchyně už u stolu otevřela balíček s portrétem a jen se zděsila. „Co je to? Co je to za příšeru? Děláte si srandu?“ tchyně křičela u stolu rozhořčeně.
„Mami, co jsi chtěla? Je to dítě – takhle kreslí všechny.“ Manžel odpověděl a snažil se matku uklidnit.
„Co to je? Máš mě moc ráda, viď, Silvie? A upekla jsem ti dort. Žádný dort si nezasloužíš. Mohla jsi mě namalovat lépe. Protože miluješ babičku Věru a nemiluješ mě. Pak tě také nemiluji.“
Malá Silvie se rozplakala.
A není se co divit, proč Silvie nemá ráda svou babičku a již nemaluje.
PSALI JSME: MLADÁ ŽENA ADOPTOVALA 4 DĚTI A PAK ZJISTILA, ŽE BUDE MÍT ČTYŘČATA
PŘIPOMÍNÁME: DEVÍTILETÝ CHLAPEC ZAMETAL ULICE, ABY POMOHL MATCE, ZA COŽ MU STAROSTA MĚSTA DAROVAL BYT