V předsíni stál můj manžel. Zatím ještě manžel, protože před pár dny odešel za jinou ženou.
– Chtěl jsem si vzít nějaké věci, ne všechno jsem stihl vyzvednout.
Nejdřív jsem ho nechtěla pustit dovnitř, v hlavě jsem měla spoustu myšlenek a ne zrovna nejlepších. Když jsem ho pustila naposled, vzal si s sebou ještě peníze. Litovala jsem, že jsem otevřela a pustila do předsíně.
– Jen si vezmi to, co patří tobě, ne ostatním. Minule jsi s sebou vzal něco navíc
Už byl v kuchyni, sedl si na žilo.
– Promiň, trochu jsem se spletl. Už se to nebude opakovat. Přišel jsem pro šroubovák a chci si vzít vrtačku.
– Dobrá. Jenomže to taky není zrovna tvoje nářadí, ale dobře, koupím si nové sama.
Vytáhla jsem ze špajzy nářadí, natáhla ho. Myslela jsem, že se hned sbalí a odejde. Ale pořád seděl. A já čekala. Ještě jednou jsem litovala, že ho pustila dovnitř.
– Vím, že jsi toho kvůli mně zažila hodně. Promiň, ale nemůžeme žít s tebou, i když jsi dobrá žena.
– K čemu to je, – řekla jsem a uviděla, že mu z očí tekly slzy.
Nikdy jsem ho neviděla brečet. V této situaci bych ho musela nějak litovat, ale nemohla jsem ho obejmout. Bylo by to divné, vždyť jsme se rozešli.
– Rozhodl ses. A já to nějak zvládnu – řekla jsem.
– Jo, vždycky jsem věděl, že jsi velmi silná – odpověděl a šel ke dveřím.
Už v předsíní se ke mně otočil a tiše řekl:
– Už jsem podal žádost o rozvod, nevadí ti to?
– To víš, že ne.
Chtěla jsem aby co nejrychleji šel pryč. Jakmile se za ním zavřely dveře, plakala jsem. Všechno, co se ve mě hromadilo ty dny, šlo ven v ten okamžik. A proč zrovna teď se mnou mluvil upřímně? Nebylo lepší si o tom promluvit alespoň před půl rokem, kdy začaly problémy?!
Ale už se nic nezmění. Každý z nás teď půjde svou vlastní cestou.
PSALI JSME: ŽENA NEOBVYKLE INFORMOVALA PARTNERA O TĚHOTENSTVÍ A NAŠTVALA HO
PŘIPOMÍNÁME: ABY DEN BYL NÁDHERNÝ, DĚLÁM SI DOBRÉ RÁNO: 5 JEDNODUCHÝCH TIPŮ