Dneska jsem byla úplně mimo. Telefonovali jsme s kamarádkou, gratulovala jí ke třetímu manželství.
Probíraly jsme její svatbu a to, jak děti vnímají jejího nového vyvoleného. A ona má dvě děti: patnáctiletého syna a pětiletou dceru. A najednou slyším, jak říká: „Mami, udělej, prosím, plyn na sporáku menší”. Poprosila jsem Alenu, aby pozdravila svou maminku, kterou má na návštěvě. A ona odpovídá:
– Ne, Aničko, to není moje máma, to je matka manžela, Lukáše. Ona je u nás na návštěvě.
Mimochodem, i u předchozích manželu Alena nazývala tchyni mámou, vždycky mě to strašně štvalo.
Když se kamarádka seznámila s prvním manželem Andrejem, po pár týdnech se šli seznámit s rodiči mladého muže. Po první známosti začala Alena nazývat Andrejovu matku „mámou“. Řekla jsem jí na to:
– Jak můžeš cizí ženě říkat máma? Ona je pro tebe zcela cizí žena. Možná ani nebude tchyní! Myslím, že teta Ivana je uražená … vždyť máš jen jednu matku!
– Ale není uražena! Ale Andej je spokojený a i tchyně v sedmém nebi štěstím! – vysvětlila Alena. – A pokud je tchyně spokojená, pak bude manželství v pořádku.
Kamarádka to ale neuhodla, protože tři roky po sňatku s Andrejem se rodina rozpadla. A když se rozvedli, Alena se tchyní nekomunikovala.
I když má dítě od Andreje! Matka bývalého manžela se o vnuka vůbec nezajímá, jako ani neexistoval.
Podle mě, mámou může být nazývána jen ta, která tě vychovala, pomáhala, podporovala, nespala v noci a starala se o své dítě. Je to matka navždy, ne na krátkou dobu.
PSALI JSME: MEDVĚD S MAMINKOU PŘIŠLI ZAHRÁT SI NA HŘIŠTĚ A CHOVALI SE JAKO LIDÉ
PŘIPOMÍNÁME: „JAKMILE JSEM ODEŠLA DO DŮCHODU, DĚTI SE ODE MĚ OKAMŽITĚ ODVRÁTILY“