Dnes chci opět povědět o zlých důchodcích. Vážím si starších lidí, ale ne všichni si to zaslouží. Věk nepřidává každému rozum a moudrost.
V pátek jsem šla na polikliniku, abych udělala testy. Lidí bylo hodně.
Všichni byli zapsání na konkrétní čas. Svůj lístek jsem měla na 8:30 a bylo už 9 ráno. Přede mnou stáli další tři lidé. A pak přišla ona, babička s hůlkou.
– Proč je vás tolik? Mám lístek na devět, takže půjdu na svůj stanovený čas. Můžete si počkat, a já jsme už v důchodu, – začala říkat stařenka.
– Laboratoř se později otevřela, takže se ten čas posunul. Jste po nás, – řekla jsem jí.
Ale ne, ona stejně šla dopředu, protože má lístek na 9 ráno. Pokračovali jsme v jejím přesvědčování, ale nepřineslo to žádný výsledek. Myslela jsem si, že mladší lide to vzdají a pustí tu starou paní, ale takovou drzost nechtěli tolerovat.
Dívka, která stála před důchodkyni, postavila babičku na místo. Na první pohled byla tak křehká a milá, ale ona se tak na drzou babičku rozčilila, že jsem byla strašně z toho překvapená. Stařenka okamžitě ztichla, sedla si na lavičku a začala čekat, až bude její řada.
PŘIPOMÍNÁME: „NEMŮŽEME S TEBOU ŽÍT, I KDYŽ JSI DOBRÁ ŽENA,“ ŘEKL MI TÉMĚŘ BÝVALÝ MANŽEL