Naučte se být pro své dospělé děti zbytečnými

Nadměrná rodičovská péče o dítě se pro něj stává postupně překážkou. A sami rodiče si postupem času začínají stěžovat na nedostatečnou nezávislost dospělého potomka.

 

 

Problém je v tom, že se maminky a tátové ve svých srdcích bojí, že se stanou pro své dítě zbytečnými.

„Ach, jaká je dnešní mládež infantilní! Nic nechtějí, o nic se nesnaží, nevědí jak! Mé dceři je již 18 a není schopná uvařit si pro sebe těstoviny. Navíc nechce pracovat, a studovat taky ne.“

Stěžovala se mi jednou moje kamarádka při kávě.

 

 

Chyby v rodičovství

Po našem setkání jsem si v hlavě stále opakovala její slova a začala si vzpomínat, jak tato nešťastnice vychovala svou dceru. Od dvou nebo tří let ji neustále vedla k různým aktivitám, a kontrolovala každý její čin.

Dívka prakticky nedělala nezávislá rozhodnutí, starostlivá matka ji chránila před jakýmikoli domácími pracemi. Takto pochopila svou mateřskou povinnost – vytvořit dětem klidný život, věnovat maximální pozornost a pohodlí. Dívka vyrostla chytrá, poslušná, ale vůbec ne nezávislá. Žije tedy způsobem, že nenese odpovědnost za výběr a jednání, neustále se ohlíží za svou matkou a doufá, že jí pomůže.

 

 

„Už vás nepotřebují!“

Řešení je zde docela jednoduché: máma a táta by se pro své rostoucí děti měli stát NEPOTŘEBNÝMI. To by se mělo vztahovat na ekonomické i fyzické aspekty života dítěte. Mladí lidé by CHCELI žít samostatně, samostatně řešit vznikající problémy, starat se o své potomky a vydělávat si na živobytí.

Nadměrná péče je kořenem všeho zla!

Proč mnozí z nás nejsou připraveni dát svým dětem stejnou svobodu, jakou měli v mladších letech? Prostě se bojí stát se pro své potomky zbytečnými, a proto se děti ze všech sil drží v jejich blízkosti.

 

 

A víte, takové infantilní děti nespěchají s odchodem, i když jim pak poskytnete úplnou svobodu. Raději zůstávají ve svém pokoji s plakáty z dětství na stěnách a notebookem na stole.

Dokonce začnou poslušně snášet každodenní přednášky příbuzných. Je pro ně mnohem snazší jen poslouchat. Přesto nad hlavou je střecha a jídla je plná lednička. Žádní hluční sousedé, hypotéky, splátky televize. Proč někam utíkat z tak pohodlného světa?

 

 

PSALI JSME: „DCERO, TO JE TÁTA,“ ZAZNĚL V TELEFONU TICHÝ HLAS STARÉHO MUŽE

PŘIPOMÍNÁME: „JSOU TO TROJČATA“: ŘEDITEL DĚTSKÉHO DOMOVA BYL VELMI PŘEKVAPEN, KDYŽ USLYŠEL, ŽE CHCEME ADOPTOVAT VŠECHNY TŘI DÍVKY