Naštvala mě matka s dětmi ve vlaku a křičela jsem na cizí děti

Na silnicích často dochází k obtížným situacím – taxikáři jsou neurvalí, v minibusech je zvláštní sebranka, často velice neurvalí lidé. Ráda bych však upozornila na železniční dopravu. Nedávno jsem zjistila, že mnoho cestujících by chtělo za přiměřený příplatek cestovat v odděleném oddíle. Kde náhodou nebude vaše sousedka matka s neurvalým dítětem.

Peklo na kolech

Dokážete si představit, jaké to je jet dlouhou trasu? Jsem unavená, chci klid a vedle mě sedí tým stavebních dělníků. Vždycky si najdou něco, co mohou oslavovat. V uzavřeném prostoru se vznáší celá kytice vůní – vodka, jídlo, chlast, tři dny staré ponožky… To vše se mísilo s neslušnými výrazy, oplzlými vtipy, divokým opileckým smíchem, výmysly a křikem.

Samozřejmě nejsem jediná, kdo je z takových výletů nešťastná. Také rodičům s dětmi je nepříjemné strávit několik hodin nebo dokonce celou noc v také společnosti. Ale jak často se stává, že když moje jediná touha je odpočívat, v mém kupé se jistě objeví matka s dítětem, které chce všechno najednou, jíst, čůrat, podívat se z otevřeného okna, (ale jejich matka to nedovolí, a tak je čas křičet).

V takových chvílích zapomínám, že jsem žena a matka dvou dětí. Proměním se v domovníka a začnu matku nevhodně obtěžovat ohledně výchovy jejího dítěte. A je dobře, když se té matce podaří v reakci na to držet jazyk za zuby. Těchto matek je však málo, většina reakcí přichází okamžitě.

Maminky si neuvědomují, že taková zdánlivě milá žena jako já může být triviálně unavená. Může být dokonce tak unavená, že ji cizí dítě nezajímá. Ona (tedy já), se momentálně zajímá spíš o knihu nebo telenovelu se sluchátky. Ne, já jsem vlastně taky člověk. Chápu to, děti jsou květy života. A tyto „květy života“ nemohou sedět tři dny v uzavřeném prostoru, respektive vlak se změní v úl věčně pobíhajících, křičících, smějících se a plačících dětí. Ale já (a pravděpodobně i většina cestujících) bychom rádi viděli celou jejich skupinu v samostatném voze.

Jsem pro

Tak nějak se mi zdá, že kdybychom zavedli takovouto samostatnou tarifikaci jízdného v takzvaném „bezdětném“ kupé, tak by si na to všichni Češi zvykli a nebrali by to jako diskriminaci nebo nenávist k dětem. A všichni by byli šťastní a spokojení. A unavení, otrávení lidé by nemuseli platit za otravné peklo, které má mnoho jmen: děti, ponožky, kašel atd.

PSALI JSME: MANŽEL SI CHTĚL ODPOČINOUT OD RODINY, BÝT ZASE SVOBODNÝ: TEĎ SE DIVÍ, ŽE HO NECHCI PUSTIT ZPÁTKY

PŘIPOMÍNÁME: KDYŽ JSEM ZAVOLALA SVÉ SNAŠE, ONĚMĚLA JSEM: JEJÍ TELEFON NAJEDNOU ZAŠTĚKAL