Mému synovi je sedm, on chodí do první třídy. S jeho otcem jsme se dávno rozvedli a před třemi lety jsem poznala jiného muže. Můj vyvolený mě přesvědčil, že mě miluje a bude milovat mého syna jako svého vlastního.
Nesnažil se být otcem pro mého syna a já na tom netrvala. Stačila úcta a vzájemné porozumění. Po roce společného života jsem porodila dcerku. Manžel jí věnoval hodně času, ale to je v pořádku, vždyť je to jeho vlastní dítě.
Když jsme chodili s dětmi do parku nebo na dětské hřiště, manžel kupoval synovi zmrzlinu a hračky. Jsem na mateřské, takže byl živitelem celé rodiny. Nedávno jsem našla zápisník a byla jsem v šoku.
Otevřela jsem ho a uviděla sloupky s nápisy „částky“ a „data“: houpačka – 30 Kč, zmrzlina – 10 Kč, hračka – 40 Kč. Začala jsem plakat, tak moc mi bylo líto. Přišla jsem za manželem a zeptala se, co to je.
Manžela to vůbec nepřekvapilo a on prohlásil, že veškeré náklady na mého syna budu muset kompenzovat, až půjdu do práce. Nebo můžů podat žalobu na svého prvního manžela k soudu, aby začal platit alimenty. Řekl, že nejdůležitější je pro něj zajištění dcery.
Začala jsem brečet. Nemůžu se s ním rozejít, miluju ho, máme společnou dceru. Ale tuhle malichernost mu neodpustím. A co tedy bude dál?
PSALI JSME: TOMÁŠ JEZDIL NA CHALUPU KAŽDÝ VÍKEND, VOZIL POTRAVINY A DÁRKY, HRÁL S DĚTMI A NECHTĚL NIC VÍC DĚLAT
PŘIPOMÍNÁME: „MŮŽETE HO POSLAT KAMKOLI. UŽ NEMÁM SÍLU,“ ZE VŠECH SIL KŘIČELA MATKA