Moje sestra si myslí, že když jsem ji pozvala, aby žila u mě i s neteří, tak jí nemám právo vyhodit

Viktorie šla domů šíleně unavená, dokonce i boty se jí špatně zouvaly. Bolí ji ruce i nohy, mlží se jí před očima. Jak nesnášela práci o víkendech – nejteplejších dnech v týdnu!

Ženy jako by se zbláznily: každý potřebuje ostříhat a učesat, někdo musí jít na svatbu nebo na oslavu výročí nebo jen do restaurace, a pak musí pracovat ve spěchu, aniž by si jednou sedla.

„Teta Viktorie je tady! Hurá!!!“ běží naproti Alenka neteř a doslova srazí unavenou Viktorii na kolena. „Pojď si se mnou hrát, protože maminka nechce!“

„A co dělá maminka?“ zeptala se Viktorie.

„Ona spí,“ řekla Alenka smutně. „Požádala jsem ji, aby si se mnou hrála, a ona řekla, že je unavená.“

Viktorie se otřásla – no jak by ne, vždyť dítěti ještě nejsou čtyři roky a sestra šla spát a nepostarala se o ní! Před čtrnácti dny Viktorie sama pozvala svou sestru i s neteří: opustila manžela Pavla, který podal žádost o rozvod, a neměla kam jít. Sestry neměly rodiče a po jejich smrti byl byt po rodičích prodán a rozdělen: Viktorie si koupila malý jednopokojový byt a Ira, která už byla vdaná, utratila peníze za zlaté cetky, drahý kabát a nové auto, protože bydlela v manželově bytě. Za hrozící rozvod si mohla sama – podváděla ho a manžel na to přišel. Nabídl, že si dceru nechá u sebe, možná by to byla dobrá volba, ale Viktorie se neprosila a zavolala sestrě:

„Zbláznila ses? Jak můžeš být oddělená od svého dítěte? Vezmi Alenku a okamžitě přijď za mnou! Nějak to zvládneme, ty se rozvedeš, požádáš o alimenty, najdeš si práci a pak něco vymyslíme! Neplač, přežijeme to!“

Pak se rozhodlo: auto můžeme prodat, vzít si hypotéku, alimenty se použijí na její splácení, ale mezitím si musíš hned hledat práci. Sestra však čtrnáct dní nehnula ani prstem, pořád spala a říkala, že si tak léčí deprese. Ale nejtěžší to bylo s mou neteří: ta holka je rozmarná a nervózní, když něco není podle její představy, okamžitě dostane záchvat vzteku. Ach, jak se Viktorie unáhlila, když volala příbuzným, pro Ivanu a její dceru byla ještě jedna možnost, aby šly k babičce do vesnice, ale ona se rozhodla stát se záchranářkou a nechala se popálit.

„Ivanko, proč spíš, vstávej!“ přikázala Viktorie jako starší sestra. „Dítě si hraje samo, zbláznila si se?“

„Viktorie, po lécích na depresi jsem ztratila vědomí,“ zasténala Ivana. „Nechej si Alenku hrát, je samostatná! Dej jí sýr nebo chipsy a nemusíš ani nic vařit.

„Ivanko, jsi pořád doma a já jsem unavená a hladová, můžeš alespoň uvařit své rodině večeři? Jaké čipy?“ Viktorie se až třásla rozhořčením. „Budeš prodávat to auto? Zjistila si něco o hypotéce? Najdeš si práci, nebo tě mám všude vozit?“

„Proč křičíš?“ Ivana se rozhořčila a posadila se na kraj pohovky. „Rozvod je stále v procesu! Možná ještě žádný nebude. Pavel mi dnes volal, abychom si to vyříkali, možná mi odpustí, to se stává. Co tedy budu prodávat?“

„Teto Viktorie, budeš si se mnou hrát?“ zakňourala Alenka.

„Ne, to nebudu! Tvoje líná matka se zvedne a bude si s tebou hrát! A nakrmí tě! – odpověděla Viktorie.

„Ah-ah-ah-ah!“ vykřikla Alenka v slzách a dupala nohama.

„Proč děsíš dítě?“ Ira znovu položil na bok a vše vypadalo, že bude pokračovat ve spánku.

Ale ne! Viktorie se převlékla, šla do kuchyně, ulomila si hrst chleba, ukrojila kus salámu a začala jíst sendvič s kefírem přímo z pytlíku. Alenka stála u dveří do kuchyně, smrkala a žalostně se dívala na rozzlobenou tetu. Viktorie se odvrátila, ale neteři ze zásady nic nenabídla: nejenže si musí sama kupovat jídlo, ale ještě musí vařit pro tři?

Po svačině vešla do pokoje, zakopla o hračky a vyčerpaně se zhroutila na postýlku otočenou ke zdi. Její sestra a neteř spaly na pohovce. Alenka matce něco nešťastně pošeptala, že ji zlá teta ani nenakrmila. Ivana se posadil na pohovku a hlasitě řekla:

„Viktorie, za všechno můžeš ty! Existovaly možnosti, mohla jsem nechat dceru u její otce a mohla jsem jet k babičce. Ale bylo to tvé slovo, že se u tebe budou mít všichni lépe a pohodlněji, a dokud tato krize nepomine, říkala jsi, že nám poskytneš přístřeší, zaopatříš nás a prostřeš nám stůl! Kdo to řekl? Nejprve jsi mi zkazila plány a teď couváš z tech svých? Čí je to chyba?“

Viktorie mlčela a předstírala, že spí. Vždycky litovala svou malou sestru, která také přišla o rodiče. Jak mohla nepochopit, že nemůže být drzá? Nevychovává ani vlastní dceru a ta se stává stejně drzou jako její matka.

„Alenko, pojďme se podívat do kuchyně po něčem k jídlu, když nás teta Viktorie ignoruje!“ přikázala Ivanka hlasitě, aby ji Viktorie slyšela.

Druhý den sestry nepromluvily. Ivana klidně ležela na gauči a zírala do telefonu, Viktorie se chystala do práce a Alenka se s nespokojeným výrazem celou dobu snažila strčit do tety, když šla náhodou kolem. V práci, v kosmetickém salonu, se Viktorie, sotva zadržující slzy, se vším svěřila svým kolegyním.

„To je ale nepořádek!“ řekla kosmetička, kolegyně na příběh o včerejší události. „Poslouchej mě, moje máma hledá nájemníka i s dítětem. Měla by si jí to říct hned – je přísná a nenechá je v tom, ale za pokoj si účtuje levně. Je jen osamělá a nudí se. Dohodnu se s ní a mohou se nastěhovat. Peníze nejsou problém, mohu kdykoli zaplatit.“

Viktorie ještě v emocích zavolala Ivaně a nabídla jí takovou možnost. Ivana neodpověděla, jen vypnula telefon. Pak už se jí nedalo dovolat – nezvedala telefon. Cestou domů Viktorii bolelo srdce – cítila se provinile a v hloubi duše doufala, že Ivana udělá něco, aby se věci změnily k lepšímu. Viktorie by s ní určitě mluvila hezky a ona by to pochopila.

Viktorie vešla do domu – ticho! Ani její neteř nevyběhla ven. Na věšáku nebyly žádné věci Ivany a Alenky a v pokoji nebyl žádný kufr. Na stole ležel jen vzkaz:

„Jsme pryč! Doufám, že se s Pavlem usmířím, nebo mu dceru prozatím nechám, a pak to nějak zvládnu bez tebe. Nedodržela jsi slib a doufala jsi, že mě a Alenku pošleš k nějaké staré ženě, jenom proto aby si se nás zbavila. No, to se ti nepodaří, moje velká sestro! Ani nevím, jestli tě mám po tvé „pohostinnosti“ nazývat sestrou. Bůh tě chraň, abys prošla tak těžkými životními změnami jako já! Přeji ti štěstí, ale prosím tě, abys mi už nevolala a nehledala mě, nejsem tvá sestra a neteř už nemáš!“

Viktorii zabolelo u srdce. Pokusila se sestře znovu zavolat, ale ta si Viktorii zjevně zařadila na blacklist. Později se Viktorie přes společné známé dozvěděla, že se Ivana usmířila s manželem a nikdy se nerozvedli.

Už téměř rok spolu sestry nemluví a je jasné, že mezi nimi dlouho, možná navždy, pobíhá černá kočka. Viktoriin osobní život se však mění a vypadá to, že bude mít svatbu. Ráda by pozvala svou sestru, ale zatím se všude ocitla na blacklistě.

PSALI JSME: DÍTĚ NEDÝCHALO PO NAROZENÍ A JEHO MATKA SE CHTĚLA S NÍM ROZLOUČIT: PAK ZASÁHL OSUD

PŘIPOMÍNÁME: MOJE TCHYNĚ SE MĚ MNOHOKRÁT SNAŽILA ZBAVIT. A PAK SE JÍ TO JEDNOHO DNE TÉMĚŘ PODAŘILO