-
Nedávno jsem přišla na návštěvu ke své kamarádce. Koupila jsem dort, sladkosti a ovoce. A samozřejmě dárky pro děti. Karina má dvě děti – oba jsou chlapce. Nejstarší Jan má téměř 6 let a nejmladší Andrej má tří roky.
Dala jsem dětem čokoládovou tyčinku a kinder. Andrej okamžitě začal jíst čokoládu. Ale Jan se choval velmi podivně: jen stál s kinderem a se díval na svou matku.
Pak mu Karina říká: “No tak můžeš to sníst, protože to je tobě. Ale pak určitě dej hračku bratrovi!“
“Má Jan nějaké zdravotní problémy? Možná alergie?“ zeptala jsem já.
“Ne. Proč ses tak rozhodla?“ odpověděla Karina.
“No začal jíst čokoládu, až když jsi mu to dovolila. Je to trochu divné,“ pokračovala jsem já.
“A my mu je prostě nekupujeme. Kupujeme jen mladšímu. Jan je to už dospělý, on takové hračky už nepotřebuje. Doma jsou sušenky a sladkosti,“ pokusila objasnit kamarádka.
“Takže si možná mu kupujete jiné mlsky? Něco, co je pouze pro Jana, ale ne pro Andreje?“ položila jsem otázku. A dostala jsem negativní odpověď.
Během jednání jsem zjistila, že Karina nakupuje dětské jogurty a tvaroh pouze pro svého mladšího syna. A nekupuje to Janovi.
Chápala bych, kdyby měli potíže s penězi, ale to tak není. Manžel kamarádky vydělává velké peníze a rodina má vše, co potřebuje k životu. Zdá se mi, že Karina vůči staršímu synovi jedná nesprávně.
Dokonce se mi zdá, že tím způsobí velké psychologické trauma. Takovým chováním tlačí Jana od sebe.
ČTĚTE TAKÉ: ROZHODLA JSEM SE, ŽE BYT SYNOVI NEPŘENECHÁM, NAŠLA JSEM TOTIŽ DÍVKU, KTERÁ JEJ POTŘEBUJE VÍC
PSALI JSME: OTEC RISKOVAL A SVĚŘIL SESTŘIH SVÉ DEVÍTILETÉ DCEŘI: PŘI POHLEDU DO ZRCADLA, NYNÍ OTEC PLÁČE