Můj syn se narodil v květnu, je mu čtvrtý měsíc. Dlouho jsem snila o na dítěti, a když se konečně syn narodil, byla jsem velmi šťastná.
Štěstí jsem měla ještě v tom, že synáček je velmi klidný, dobře spí a já díky tomu všechno stíhám.
A manžel začal říkat, že když jsem tak energická, měla bych tedy jít pracovat.
Dívám se na něj a nevím, co ho to napadlo? V takovém věku dítě potřebuje matku vedle sebe. Když matka kojí, znamená to, že by měla být poblíž, jak jinak? Ale manžel jen krčí rameny, říká, že mléko může být odsáno a zmrazeno, a tchyně si s dítětem poradí, když je tak klidný.
Já mu ale řekla, že ani po porodu jsem se pořádně nevzpamatovala. A mražené mléko není to samé jako maminčina prsa. Vždyť to není jen o jídle, je to psychologické spojení. Babička dítěti maminku nikdy nenahradí.
Manžel znovu jen krčil rameny a řekl svůj další geniální nápad: abych pracovala doma. Tak prý budu spolu se synem, ale i vydělám si nějaké peníze.
Z nějakého důvodu manžel nevidí, že já sama se zcela zabývám synem a pořádkem v domě. A to že syn je klidný, neznamená, že nejsem unavená. Prostě jsem si zvykla, a pomoc od něj nečekám.
Chápu, že se bojí, že teď máme méně peněz. Sama bych ráda něco vydělávala, ale dítě potřebuje mou neustálou péčí, a jaké práce vůbec mluvíme? A co bude dál, když bude méně spát?
PSALI JSME: UKRADL NAROZENINOVÝ DORT A ZNIČIL ČERVENOU RTĚNKU: VTIPNÉ FOTOGRAFIE PSŮ
PŘIPOMÍNÁME: 10 ŽEN, KTERÉ V PRŮBĚHU LET SE ZMĚNILY K NEPOZNÁNÍ