– Marie, sedni si, prosím, musím ti říct něco důležitého.
Vojtěch se zhluboka nadechl a řekl:
– Dneska mi volali ze sociální služby, moje dcera je v dětském domově…
Marie nečekala nic podobného a řekla:
– Jaká dcera? Od koho? To si děláš srandu?
Marie nemohla uvěřit tomu, co řekl manžel.
Sirotčinec / ilustrační foto / Zdroj: achdetdom1.ucoz.ru
Vojta sklopil hlavu:
– Ne, nedělám si legraci. Před šesti lety, když jsme se teprve poznali, chodil jsem s ženou jménem Světlana. Ona mě po roce našla a řekla, že mi porodila Aničku. Nevěřil jsem, šel jsem se podívat a tam i bez testu DNA bylo vidět, že je moje. Volali mi a ptali se, jestli si dceru vezmu k sobě, nebo ne.
– Dobře, pojďme ji nejprve navštívit, společně, – opatrně řekla manželka
Vojtěch byl potěšen reakcí své ženy a když trochu popřemýšleli, rozhodli se jet hned zítra.
Marie se dívala na holčičku a nenašla v ní podobnost s manželem, Anička ve svých pěti letech vypadala velmi malá a hubená. Držela v ruce ošuntělého medvěda, a když se jí na něco ptali, schovávala obličej mu do srsti.
Ukázalo se, že Anička byla odebrala matce, protože ta vedla příliš chaotický život, o dceři ani nepřemýšlela, nicméně řekla, kdo je otec a už se nedalo nic dělat.
Holčička / Zdroj: pirooog.ru
Marie viděla odhodlání svého manžela vzít holčičku k nim, dlouho se ho snažila odradit, ale Vojtěch jednou vypálil:
– Nemůžeš porodit sama, tak mlč, a já vlastní dceru nenechám v sirotčinci, nelíbí se mi to, tak jdi pryč, já to zvládnu sám.
Tato slova byla velmi urážlivá, ale na kterou stranu se nedívala, manžel měl pravdu. Vojta vždy chtěl děti a ona nemohla mu je porodit.
Anička se ukázala jako velmi klidné dítě, seděla si v koutku, svému medvědovi něco šeptala.
Vojtěch se také velmi změnil. Dříve hned na prahu domu šel k Marii s polibky a objetím a pak k dceři. Anička se nejdřív toho obávala, pak si zvykla a začala za ním chodit jako ocásek.
Marie samozřejmě byla velmi rozrušená, žárlila svého manžela ke dceru a dokonce i manžel začal reptat, a jednoho dne, zatímco dcera byla venku, řekl:
— Jsi k Aničce velmi chladna, neusmíváš se na ní. Ona potřebuje milující matku, a ne tetu nějakou.
Pár se hada / ilustrační foto / Zdroj: otnoscheniya.com
Marie tato slova doslova porazila:
– Já nejsem její matka. Když to nechápe, tak já tedy jdu od vás ke své matce, žijte si tady sami spolu jak chcete!
Po těchto slovech Marie sebrala své věci a odešla.
Ona si myslela, že za ní Vojta přiběhne a bude prosit, aby se vrátila, ale ne. Týden uplynul, další a on jí ani nezavolal.
Marie pořád plakala, maminka ji zpočátku uklidňovala, ale rozchod v rodině dcerky nemohla dopustit.
– Nerozumím ti, dcero, vždyť jsi přece žena, za co ta chudinka může? No, od jiné ženy je a co? Budeš ji vychovávat, bude ti říkat máma. No stalo se, ale musíš být moudřejší přece. Když miluješ svého manžela, tak máš milovat i jeho dceru.
Matka a dospěla dcera / ilustrační foto / Zdroj: poembook.ru
Marie vešla na dvůr, Vojta něco opravoval v garáži, vedle seděla Anička a radostně si hrála se svým medvědem.
Vojta si všiml Marie, ale dělal, že jí nevidí. Marie se zastavila na pul cesty a pak se Anička zvedla, vzala otce za ruku a vedla ho přímo k Marie.
– Rychle se usmířte, – řekla Anička a spojila jim ruce.
– Odpusťte mi, – rozplakala se Marie.
Holčička / ilustrační foto / Zdroj: goodfon.ru
Vojtěch ji objal jednou rukou a druhou přitáhl Aničku, Marie se rozbrečela a také malou objala.
Dlouho stáli v objetí, až se Anička začala nudít a řekla:
– Míša a já chceme jíst.
Vojta s Marie se rozhlédli a všichni šli přátelsky do domu, nakonec se stali jednou rodinou.
Rodina/Zdroj: syl.ru
PSALI JSME: PLNOŠTÍHLÁ ŽENA DONUTILA CELOU RODINU K HUBNUTÍ: JAK VYPADAJÍ TEĎ
PŘIPOMÍNÁME: „CHCETE CESTOVAT, NEMĚLI BY JSTE RODIT DĚTI“: RADILA SPOLUCESTUJÍCÍ VE VLAKU
