Peníze jsem odkládala od plnoletosti, když jsem šla poprvé pracovat uklízečkou v místním supermarketu.
Mám ve zvyku mít schované peníze. Za 10 let moře úspory se slušně rozrostly, nyní mám téměř jmění na poměry mnoha.
A pak se stalo nečekané: současný manžel se dozvěděl o mých penězích a požádal je, aby investovali do společného podnikání.
A já nechci! Vzpomínám si, jak nás malé, mě a mou sestru, otec opustil, jak pak jsme ani neměli co k jídlu, jak matka byla nucena jít do kavárny mýt podlahy ve 4 ráno, aby nás krmit. Já tak nechci! Proto jsem si celý život šetřila.
Co když se něco stane? Dnes manžel miluje a zítra se najednou zamiluje do jiné, a odejde jako náš táta? A já aspoň mám peníze.
Tak jsem klidně žila s vědomím,že v chudobě nikdy nezůstanu. Ano, inflace nějakou část mých úspor zničila, ale přesto za mé peníze je stále možné koupit byt.
Ukázalo se, že moje matka jednou nechtěně řekla manželovi (tehdy ještě příteli), že mám tak velké úspory. Nějak se pořádně pohádali a matka na něj kříčela.
– Žebráku, jen kvůli úsporám Lenky si ji bereš!
Tak budoucí manžel zjistil o mých penězích a mně samozřejmě nic neřekl.
Uplynuly dva roky. Nyní Miloš navrhuje, abych investovala do jeho bláznivé myšlenky na pěstování petrželky.
Už mě nebaví se s ním dohadovat na téma, že je to ztracený nápad, tak se taky urazil: jak to, vím o jeho plánech, přemlouvám ho, aby do toho neinvestoval společné peníze, ale v tuto chvíli mám vlastní úspory.
Dost rázně jsem mu odmítla, nyní uražený manžel připravuje papíry na rozvod. Teď si říkám, v jakém okamžiku se něco pokazilo v našem vztahu?
PSALI JSEM: PROČ MOUDŘÍ LIDÉ VE STÁŘÍ NEKOMUNIKUJÍ S PŘÍBUZNÝMI
PŘIPOMÍNÁME: ZTRACENÉ ROKY ANEB PROČ SE PŘÍŠTÍ ŽIVOT NEVDÁM