Ne tak dávno přišla do třídy mého dítěte nová spolužačka. Tato dívka byla z velmi chudé rodiny. Všichni věděli, že žije se svou matkou, která se s manželem rozvedla. Opustil rodinu a neplatí výživné. Ale nevěděla jsem, že všechno bylo tak špatné a dívka hladověla.
Můj syn chodí do běžné školy. Je tam všechno v pořádku. Učitelé jsou laskaví a kvalifikovaní. Školáci obvykle obědvají v jídelně. Děti základní školy jedí zdarma. Od páté třídy musí platit za jídlo. Žádné z dětí nikdy nemělo problém najít peníze na jídlo. Kromě Diny.
Rodina této dívky potřebuje peníze. Dinin otec jí ani její matce nijak nepomáhá, ani s nimi nekomunikuje. Po rozvodu se přestěhovali k babičce a žijí v malém bytě. Dinina matka pracuje velmi tvrdě, ale peníze stále nestačí. Dozvěděla jsem se to od jejich sousedky, mé kamarádky.
Těžko říct, že Dina má nějaké materiální problémy. Dívka vždy vypadá akurátně, dělá si domácí úkoly včas. Ale kvůli své plachosti má málo přátel. Obyčejné dítě.
Před několika dny, když jsem vyzvedávala syna ze školy, mě požádal, abych ho nakrmila. Byla jsem překvapená, protože měl peníze na oběd.
Kolja zaváhal, když jsem mu položila otázku o penězích. Nakonec však odpověděl:
„Mami, dal jsem svůj oběd Dině. Je neustále hladová. Víš, že jsou chudí? A já můžu jíst doma. Pravda?“
Bylo pro mě těžké najít slova, ale nakonec jsem syna ujistila, že udělal všechno správně. Ale jeho čin mě velmi překvapil. Bylo to velmi ušlechtilé.
O týden později se ve škole konala třídní schůzka, kde si některé matky stěžovaly na Dinu, jako by ta vzala oběd jejich dcerám. Matky uvedly, že Dina neustále žádá o jídlo od ostatních školáků. Tyto ženy říkaly, že Dina má špatnou výchovu a ve třídě pro ně není místo. Mnozí s tímto hlediskem souhlasili.
Nemohla jsem něco takového mlčky poslouchat. Bylo to tak nespravedlivě! Vyskočila jsem a prohlásila, že je to všechno lež. Že Dina je velmi hodná dívka, která nikdy o nic nežádala ostatní. Děti samy nabízejí pomoc.
Podpořila mě další matka.
„Přestaňte pomlouvat Dinu! Všichni víme o finanční situaci její rodiny. Její matka není zde, protože hodně pracuje, aby živila svou rodinu. Jsou to slušní, milí lidé. Nemůžete tak lhát o dítěti, které nikomu nic neudělalo. Co jste za lidi? Nestydíte se?“
Poté dala učitelce nějaké peníze.
„To jsou peníze na obědy pro Dinu na měsíc. Chci jí nějak pomoci. A všichni byste se měli učit od svých dětí. Jsou stokrát laskavější než vy!“
Poté žena opustila třídu. Všichni mlčeli, styděli se a nevěděli, co mají říct. Také jsem dala učitelce peníze. Po mně to udělal téměř každý. Pouze matka, která zahájila tento rozhovor o Dině, nic nedala.
Bylo tolik peněz, že Dina mohla v jídelně obědvat celý rok. Byla jsem velmi hrdá na laskavé děti a jejich rodiče. Pokud by naše děti neprojevily takovou laskavost, nic bychom neudělali, prostě ignorovali situaci.
PŘIPOMÍNÁME: PRACUJI JAKO LÉKAŘKA SANITKY A PŘIJELA NA VÝZVU K DÍTĚTI: UVIDĚLA JSEM V CIZÍM DOMĚ SVÉHO MANŽELA