Moji rodiče pro mě byli vždy příkladem ideální rodiny. Žili spolu 50 let v manželství ale otec nás překvapil a v 75 letech sbalil věci a odjel do jiné země, kde žije jeho první láska. Tam se s tou ženou oženil a maminka V 68 letech zůstala sama.
Čas pro maminku zastavil se. Nabídli jí stěhování, prodej veškerého majetku, přestěhování do hlavního města. Odmítla všechno a řekla, že chceme ji nechat bez majetku, a všechno potom vzít sobě.
Je to zvláštní předpoklad, vzhledem k tomu, že zajištění maminky kromě důchodu vždy leželo na nás, peníze jsme jí pravidelně posílali. Bratr jí také neustále posílá peníze. Teď se zlobí, když mluvím s otcem a vnoučaty se svým dědečkem.
Když přišla do mého domů, prohledávala věci, když jsem byla pryč, hledala nějaké dokumenty, fotky, korespondenci s otcem, v noci se mi snažila odemknout telefon. Snažila se ode mně dozvědět, jak otec žije a co dělá.
Ještě, než otec odjel, domluvila jsem se s oběma, že nikomu nic neprozradim. Ale mámu to nezastavilo, nekonečně mi volá, breče, takže ji musím každý den uklidnit a říkat, že život nestojí na místě, musí žít pro sebe.
Poslala jsem jí vnoučata na prázdniny, mají to těžké, nekonečné pláče babičky nezvládaly.
Snažili jsme se ji odvézt k psychologovi, skončilo to obviněním, že děti chtějí maminku dát do blázince.
Můj tatínek nedávno koupil letenky na dovolenou pro vnuka. Maminka je našla, a vůbec přestala komunikovat se svou rodinou. Nechce ani mluvit se svým bratrem, který už dlouhá letá žije v zahraničí, a snažil se všemi způsoby pomáhat mamince.7
Co poradíte? Jak můžeme pomoct mamince?
PSALI JSME: „JSME PRO PLNÉ ČLENSTVÍ UKRAJINY V EU“: NĚMECKÁ MINISTRYNĚ ZAHRANIČÍ UVEDLA, ŽE UKRAJINA JE SOUČÁSTÍ EVROPY