Lenost manželky mě unavila, a tak jsem se rozhodl ji poslat do práce a sám zůstat doma

Žiji se svou ženou už sedm let. Vychováváme s ní jedno dítě, ale nikdy jsem si ani nepředstavoval, že by mě její lenost tak šílela. Nyní je moje žena čtvrtý měsíc na mateřské dovolené, ale mně už docházejí síly. Chci ji poslat do práce a sám zůstat doma, aby vychovával naše dítě.

Moje manželka byla velmi aktivní ženou, vždy se snažila dosahovat svých cílů. Vždy jsem oceňoval její ambice a touhu získat víc než má, nicméně v poslední době se hodně změnila. Nejvíc mě štve dvě vlastnosti: lenost a nezodpovědnost. A problém je, že teď se moje žena stala takovou: líná, nezodpovědná a pasivní.

Jsem také rád, že když budu sedět s dítětem doma, nijak to neovlivní moji práci. Bez problémů mohu přejít na práci na dálku. Moje žena po nástupu na mateřskou dovolenou úplně přestala pracovat.

Chápal bych, kdyby měla nějaký koníček, ale ona celý den ťuká do mobilu, vlastně ani nevěnuje pozornost našemu dítěti. Ale vím, že má čas udělat něco užitečného pro rodinu.

Když jsem tento problém sdílel s našimi přáteli, poradili mi, abych dal manželce čas, aby se vzpamatovala a zvykla si na svou novou roli. Po porodu však již uplynuly čtyři měsíce a ona se na tom nechystá nic měnit.

Nechápu, co se jí stalo, protože před narozením dítěte jsme byli úplně šťastný pár. Oženil jsem se s úplně jinou ženou, a proto, pokud manželka zůstane stejnou línou ženou, tak ji budu muset opustit.

Nestydím se říct, že můžu opustit manželku. Přece neplánuji opustit dítě po rozvodu: budu platit výživné a aktivně se účastnit jeho života. Možná si dokonce můžu vzít dítě do své péče, protože manželka nemá trvalou práci, stabilní příjem a vlastní domov.

Moje matka říká, že jsem vůči své ženě velmi podjatý. Možná má částečně pravdu, ale nevidím jiné východisko z této situace. Z vlastní zkušenosti vím, že člověk musí vždy pracovat, protože jinak začne degradovat.

Nevím, jak se náš vztah bude v budoucnu vyvíjet. S manželkou jsme spolu už docela dlouho, a proto chápe důvody mé nespokojenosti.

Pravděpodobně je pro ni velmi těžké udělat první kroky po porodu, ale vždy jsem připraven jí kdykoli pomoci a podpořit ji. Vždyť jsem její manžel!

PSALI JSME: SYNOVI JE TÉMĚŘ 50 LET, ALE ŽENIT SE NEHODLÁ

PŘIPOMÍNÁME: ROZVEDLA JSEM SE A TEĎ SI MŮŽU DĚLAT VŠE CO CHCI: UŽ NEMUSÍM BÝT SLUŽKOU PRO SVÉHO MANŽELA