Jsem vdaná za svého manžela téměř 33 let a máme syna Miroslava. Celý život s manželem jsme tvrdě pracovali, protože jsme vždy chtěli, aby naše dítě nic nepotřebovalo. Z Miroslava vyrostl dobrý chlap, získal vzdělání, našel si dobrou práci a pomáhá nám.
Měli jsme jen dvoupokojový byt a syn si pronajímal byt.
Poté, co měl syn přítelkyni, a jejich vztah se stal vážným, rozhodli jsme se s manželem koupit synovi byt.
Později jsme se dozvěděli, že syn požádal Veroniku o ruku. Pomalu jsme začali komunikovat s rodiči naší snachy a oni věděli, že chceme koupit dětem byt. Byla to však jen naše iniciativa, rodiče dívky tuto myšlenku nepodporili, ale slíbili, že s opravou pomohou.
Každé setkání končilo konfliktem, začali nás a Miroslava přesvědčovat, aby se vzali rychleji. Nakonec přesvědčili mého syna, aby co nejdříve podali žádost o uzavření manželství.
Jako matku mě to velmi roztrpčilo a dokonce naštvalo. S manželem jsme se rozhodli, že byt by měl být pouze Miroslava. Přezkoumali jsme možnost koupě bytu v novostavbě a koupili jsme byt v paneláku, ale s dobrou opravou. Vzali jsme hypotéku na byt a stálo to 2krát levnější, než jsme původně plánovali.
Opravdu jsem chtěla koupit byt, než se vezmou. Když se rodiče snachy dozvěděli, že jsme synovi už koupili byt, moc se jim to nelíbilo. Veroniku tato zpráva také roztrpčila, protože doufala, že bude žít v novostavbě, a ne znovu v paneláku.
Po této zprávě se rodiče je přestali popohánět ke svatbě a účastnit se jakýchkoli diskusí. A nakonec s námi přestali komunikovat, neodpovídají ani na naše hovory. Veronika a Miroslav se vzali, měli krásnou svatbu a jsou spolu už tři roky, daří se jim dobře.
Věřím, že rozhodnutí o koupi bytu bylo správné.
PSALI JSME: HNED PO MÉ SVATBĚ MOJE MATKA ZAVOLALA ZÁMEČNÍKA A ZMĚNILA ZÁMKY DO BYTU
PŘIPOMÍNÁME: NEDALI JSME NAŠÍ DCEŘI BYT. ONA NÁM NEDOVOLUJE VIDĚT VNOUČATA A ŘÍKÁ, ŽE SI TO NEZASLOUŽÍME